Málem jsem byl za kopyto, říkal hradecký hrdina, jenž překazil zlaté oslavy

Jak moc vás motivovalo nedovolit místním party?

Moc. Chtěli jsme jim zkazit radost, protože měli připravené konfety, celé město čekalo na oslavu. A to se nám podařilo. Je dobře, že pohár zůstal zabalený, v Hradci snad zůstane taky a my se vrátíme ještě sem.

Takže se teď proměníte ve Vítkovice, které proti vám v semifinále srovnaly z 0:3 na 3:3?

Poslední krok je nejtěžší. Může se stát cokoliv, takže my teď koukáme jen na zápas v Hradci. Co se bude dít dál, se uvidí. Ale když už jsme se historicky poprvé dostali do finále, tak by to kvůli lidem z Hradce bylo nefér, aby to skončilo 0:4. Jsme rádi, že se finále vrací zpátky. V Hradci bude plno, bude tam zase hukot. Lidi nás podporují, fandí nám na dálku a my jim za to děkujeme. A ty zápasy jsou vždy o kousek.

Co vám pomohlo k onomu vítěznému gólu? Šikovnost?

No, já jsem byl málem kopyto, který si puk ukopl do rohu. Zaplaťpanbůh to tam padlo, ale už před ním to tam Mišák (Miškář) výborně tečoval mezi kruhy.

Gól pak kontroloval ještě videorozhodčí. Měl jste obavy?

Ne, kluci i trenéři říkali, že to bylo v pořádku, což uznali také rozhodčí.

Jak klíčové pro vývoj duelu bylo, že jste poprvé ve finále šli do vedení?

Ty zápasy jsou o prvním gólu a my jsme si říkali, že musíme vést tentokrát my, protože Třinec má výborně zabezpečenou obranu. Je pak těžké srovnávat zápasy, překlápět je. Zvýšili jsme tlak do brány, z čehož padl i ten vítězný gól. Musíme se tam tlačit ještě víc, musíme dělat rozruch před Kacetlem, protože jinak chytá výborně. Mají dobrou obranu, kterou prostě musíme rozhodit.

Jak je teď pro vás náročný program? Zvládáte vůbec trénovat?

Je to jen o regeneraci a individuálním tréninku na ledě. Kdo se jak cítí, kdo se chce sklouznout. Teď nás zase čeká štreka domů. Takže si spíš jen ukazujeme chyby ze zápasů, abychom se ponaučili. Ale jinak už každý ví, co má dělat.