Musí tu být dvacet válečníků, ví lídr Sparty. Komunikaci s Rulíkem si pochvaluje

Je to jeden z našich cílů. Hlavně chceme předvádět výkony, jaké si představujeme, tedy aktivní a útočný hokej s velkým nasazením. A jestli to bude stačit na čtyřku, to se uvidí. Extraliga je ohromně vyrovnaná, ale záleží hlavně na nás.

Věřím, že jo. Výhru jsme potřebovali pro zlepšení nálady v kabině. V lednu jsme nehráli úplně ideálně, hlavně doma. Teď už snad nabereme správný směr.

Rozhodně. Jsou to opravdoví bojovníci a když jim můžeme pomoct alespoň těmi výkony a přinést jim výhru, je to fajn bonus. Musím parťáky z našeho klubu pochválit, je to super akce na nejvyšší úrovni.

Teď už jsem si zvyknul a cítím se velmi komfortně. Ale začátek byl celkem složitý. Měl jsem očekávání od sebe i od týmu, ale nedařilo se nám. Kdybychom byli od startu první, nic řešit nemusíme. Ale sezona nejde úplně podle našich představ, takže věcí bylo k řešení celkem dost.

Asi hlavně emoce, v kabině jsme se o tom často bavili, ale nedařilo se slova přenést na led. Jsme na Spartě, na ledě musí být dvacet válečníků.

Emocí mám víc a vždycky se zapletu do nějakých potyček, to k mojí hře patří. V Americe jsem pár bitek měl, v extralize třeba čtyři. Úplně to nevyhledávám, ale když to vyplyne ze situace, nemám problém se porvat. Tak jako ve Varech. Nehráli jsme dobře a cítil jsem, že tým potřebuje nakopnout. Nehledal bych v tom vědu, bitkař ze mě už nebude.

Myslím, že od všeho trochu. V kabině je dvacet různých lidí a na každého platí něco jiného. Dělal jsem proslovy, někdy jsem i musel zařvat, probíhaly i pohovory jeden na jednoho.

Nevím, jestli běžně, ale mně to třeba v minulosti pomáhalo, když si mě někdo vzal stranou. Nikdy nevíte, s čím se váš spoluhráč potýká. Každý má nějaké trable, třeba v osobní rovině. A v tu chvíli by řev určitě nebyl prospěšný. Občas stačí si jen sednout a přátelsky si pokecat.

S tím už jsem do Sparty přišel, takže žádná novinka. Ale fanoušci na to koukají asi ještě víc, když jsem kapitán. Popravdě jsem s céčkem na hrudi udělal pár změn ve své hře. Ale spíš směrem dozadu. Dřív jsem na sebe tlačil, abych hlavně rozhodoval zápasy a sbíral body. To se snažím pořád, ale teď chci jít příkladem i v defenzivě. Takže blokování střel, osobní souboje nebo vracení se do obrany. Tyhle správné věci, které nejsou na první pohled tolik vidět.

Rychle. Smlouva mi končila po sezoně, takže jsme jednali o prodloužení. Řešili jsme jen pár detailů. Vedení moc dobře vědělo, že já chci zůstat na Spartě. Byla to moje jasná priorita, vlastně jsem ani nic jiného řešit nechtěl. Vedení mi vyšlo vstříc a jsem rád, že můžu budoucnost spojit s tímto klubem. Já jsem z Prahy, rodina taky. Hrát v O2 areně před tolika lidmi je pro každého hráče obrovský bonus. Navíc jsem tu působil už v juniorce, ke klubu mám vztah. Spartu miluju a nic mi tu nechybí.

Jasně, já vím, že musím pořád odvádět svou práci, protože nikdo nemá místo jisté. Kdo přijde do Sparty, musí s tlakem počítat. Čekání na titul už je dlouhé, cítíme zodpovědnost to konečně zlomit. Tak jsem nastavený. Každý den chci nechat na ledě maximum a co nejvíc pomoct týmu.

Sezona je trochu specifická, jak je rozdělená olympiádou. Záleží, jak naložíme s volnem, abychom poslední čtyři zápasy odehráli v módu play off a už v něm zůstali. Bude záležet hlavně na mentálním nastavení.

Mně náročný program problém nedělal. Jsme profíci a měli bychom na to být připravení. Ale volno neuškodí, odpočinu si.

Je to tak, vyrazím tam hned po zápase v Plzni. A když to řeknu blbě, budu čekat, jestli se někdo nezraní. Nikomu bych to nepřál, ale samozřejmě se to stát může. Jsme připravení, kdyby se cokoliv stalo. Zbytek pak odjede do Milána, zatímco já mám naplánovanou krátkou dovolenou. A buď poletím já, nebo místo mě tchyně, kdybych náhodou letěl na olympiádu.

Samozřejmě tuším, na co narážíte, četl jsem vyjádření Filipa Chytila a kauzu jsem zaregistroval. Já měl naopak velmi pozitivní zkušenost. Setkal jsem se s panem Rulíkem a ten mi na rovinu řekl, jak to je.

Doufal jsem, že to klapne. Olympiádu jsem v hlavě měl a moc jsem si přál, abych se do nominace dostal. Věřil jsem, že mi sezona vychází, i v nároďáku se mi dařilo. Chtěl jsem ukázat, že do reprezentace patřím. Udělal jsem maximum, ale jsou věci, které neovlivním. Rozhodnutí trenérů respektuju a neměl jsem s tím problém. Kdyby šance přišla, budu připravený.

Sezona je ještě dlouhá, ale když budu zdravý, podívat se na mistrovství je moje velké přání. Uvidíme, jestli se tam trenérům budu hodit.

Manželka říká, že moc ne, a je na mně znát, když se nám zrovna nedaří. Když mi na něčem záleží, hodně si to beru k srdci. Ale o to víc je doma lepší nálada, když i na ledě všechno klape.

Doma máme branky a hokejky, takže hrají furt. Starší už začal chodit na led, zatím jen bruslení. Ale je vidět, že v lásce hokej mají oba, což je fajn. Trochu jsme s tím počítali, přece jenom máme dva kluky. Nebudu je do hokeje tlačit, hlavně ať dělají to, co je baví. Jestli to bude hokej, rád jim pomůžu.

Celkem dost, z kluka se stal chlap. Vím, že už nemůžu být děcko, ale potřebuju dospět a být správný vzor, aby děti měly ke komu vzhlížet. Snad to dělám dobře.