Článek
Rád si dáváte osobní výzvy, tak je i Kladno pro vás jistým vystoupením z komfortní zóny?
Mně se moc líbí vize a směr, který už byl načatý v minulé sezoně, a je mi to hodně sympatické, kam chceme mířit. Věřím, že to bude dobře fungovat. Chci co největší měrou pomoct týmu, aby udělal pomyslný krůček vzhůru, abychom dělali radost fanouškům a pomalu vraceli Kladno tam, kde bývalo v dřívějších letech. Nebude to nic jednoduchého, extraliga se strašně zkvalitnila, přišlo hodně hráčů zpět a úroveň šla opět nahoru. Ale když přineseme to, na čem pracujeme, do soutěže, tak to bude fungovat.
Mimochodem Radim Rulík v rozhovoru pro Sport.cz řekl, že doma na užším kluzišti se Kladno bude prezentovat podobným aktivním hokejem jako reprezentace na zlatém šampionátu v Praze. Sedí to?
Je tam hodně podobných věcí, které do nás trenéři dostávali v nároďáku v Praze či na olympiádě. Já jsem loni ve Švédsku hrál na velkém hřišti, taky to mělo něco do sebe, člověk má víc času se s pukem „pomazlit“. Když jsem si ale před olympiádou zvykl na užší rozměr, tak mě ten hokej hodně bavil. Střet s nejlepším, co na světě je, mělo to obrovské tempo a sáhnul jsem si na dno, abych to kvalitně odehrál. Jako obránce nemáte na malém kluzišti na nic čas. Je důležitý každý dotyk s pukem, maličkosti hrají velkou roli. Nicméně věřím, že na Kladně se všechno semkne v šatně, to dělá hrozně moc. Zažil jsem to na šampionátu v Praze i ve Washingtonu, když jsme vyhráli Stanley Cup. Ta šatna je vždycky neskutečně spojená, všichni jsou tam jeden pro druhého.
Děje se to na Kladně?
Je důležité tvořit kulturu v šatně, která vás pak požene přes překážky a přes různé nástrahy, co sezona přináší. Stávají se věci, které nepředpokládáte, ale od toho tam nejsme jako jedinci, ale jsme tam jako tým, abychom se s tím dokázali vypořádat. Víme, že to nebude úplně perfektní, ale chceme si zakládat na poctivé práci, na každodenním přístupu, aby se tým zlepšoval den po dni a zápas po zápasu. To je nastavení, které do sebe dostáváme. A když se to podaří skloubit dohromady, tak to může dopadnout.
Možná je to otázka ve stylu, co bylo dřív, jestli vejce, nebo slepice. Ale nepřichází to spojení v kabině a výjimečná parta až s prvními výhrami a euforií, nebo se skutečně na tom dá dopředu pracovat?
Já bych řekl, že to musí naopak přijít s prohrami. Pokud si hráči nevyzkouší spadnout na tu držku, postavit se zpátky… To je moc důležité. Když se vyhrává, tak je všechno jednoduché, růžové, všichni se usmívají. Ale až přijdou těžké momenty, kdy se prohrává, tak se ukáže skutečný charakter hráčů, mužstva. Když je tým v úpadku a nejdou věci, jak by si každý představoval, tak pokud je mančaft stmelený a je tam charakter, projeví se to. Je to právě o každodenním přístupu, návycích. Není to o výhrách, ale je to o těžkých okamžicích, které tým dokáže vyřešit a z pomyslného spodku stoupnout výš.
Obránce Rytířů Kladno Michal Kempný
Po angažmá ve Spartě jste toužil po novém hokejovém impulsu. Přišel ve Švédsku?
Já si ten rok strašně užil. Jsem vděčný, že se to podařilo uskutečnit, protože to nebylo jednoduché. Ať už budu brát hokejovou stránku i tu osobní, tak o čem jsem během švédského angažmá snil, tak jsme dostali. Je to skvělá soutěž, liga je kvalitní a připravila mě na olympiádu, což bylo mým cílem. Věděl jsem, že mě nečeká nic jednoduchého, chtěl jsem v Miláně být a jsem rád, že se to podařilo. Ale teď se těším na to, co je před námi na Kladně, a věřím, že to půjde směrem, který já si představuji.
A ten rodinný pohled na Švédsko?
Ráj! Měli jsme štěstí na bydlení, kdy jsme měli nádherný baráček u moře, měli jsme skvělého majitele, který se o nás staral jako o vlastní, a potkali jsme skvělé lidi. Bydleli jsme ve vesničce za městem, což byla radost. Tam se všichni znají, takže jsem ráno jel na trénink a všichni mávali. Moc se mi líbil pozitivní přístup k životu. Byli jsme u moře, v přírodě, v absolutním klidu. Denně jsem se chodil otužovat, mladý zase celý den lítal po terase a hrál hokej. Od sousedky jsem měl k dispozici nádhernou saunu na moři. Byl to nezapomenutelný rok.
