Článek
„Snažíme se to nastartovat, přišlo hodně nových kluků, pořád si to tak nějak sedá. Pracujeme, hodně spolu mluvíme, snažíme se zlepšovat věci jak individuální, tak týmové. V přípravě nám to moc nesedlo, ale to už je za námi a soustředíme se na dobrý vstup do sezony,“ uvedl nový kapitán Vítkovic, 29letý Jakub Zbořil.
Kdy naposledy jste byl kapitánem týmu a jak jste v této roli uspěl?
Asi někdy v jedenácti nebo dvanácti letech na nějakých výběrových turnajích. Co si pamatuju, tak jsme nějaké ty turnaje vyhráli, tak doufám, že si to přenesu i do Vítkovic.
Jakým budete kapitánem?
Je to obrovská čest a veliká zodpovědnost. Cítím se v tom dobře. Myslím si, že je to věc, která mě může jenom posunout, jak hráčsky, tak lidsky. Věřím, že mě to požene dopředu, abych ze sebe vydával ty nejlepší výkony a byl dobrým vzorem pro kluky v šatně.
Máte v sobě lídrovství?
Myslím si, že jo, i když teda minulý rok jsem toho moc nepředvedl. Spíše za mnou byly vidět špatné fauly. Chtěl jsem hrát tvrdě a někdy to tak prostě vyjde. Hokej je rychlá hra, chcete do někoho vletět, trefíte ho špatně, jdete do šatny, už se s tím nedá nic dělat. Některé věci jsem držel v sobě, nechtěl jsem úplně všechno vypouštět. V šatně jsem méně mluvil, ale teď mám prostor, abych týmu taky něco mezi třetinami řekl. Abych zakročil, když se mi něco nelíbí. Snažím se to plnit, klukům pomoct, když někdo potřebuje.
Pardubice - Vítkovice, hostující Jakub Zbořil se pustil do Kousala
Pomohl vám první rok ve Vítkovicích získat silnější pozici v týmu?
Určitě, ale máme v šatně super partu, kluci ví, že už něco za sebou mám. Bylo to tak i ten minulý rok. Přestože jsem byl nový, tak už mě viděli asi jako nějakého lídra. Teď, když jsem dostal céčko, tak už je to někdy i trochu otravné. Furt někdo za mnou chodí a ptá se: „Hele, Zbóřa, co si myslíš o tomhle?“ (smích)
Hrál jste v Bostonu, kde byli lídry Patrice Bergeron nebo Zdeno Chára. Vezmete si od těchto kapitánů něco, co byste rád přinesl do vítkovické kabiny?
Určitě. Hodně lidí se mě zeptalo, kdo byl nejlepším lídrem, kterého jsem v životě zažil, a já vždycky musím říct Patrice Bergeron. To byl nadčlověk. Měl kolem sebe takovou auru, že ho všichni chtěli následovat. Nedělal rozdíly, bylo mu jedno, zda je to kluk z první, nebo ze čtvrté lajny, mladý, nebo starý. Kdo vešel do kabiny, toho Patrice přijal do jeho rodiny a my jsme se v té kabině už jenom kvůli tomu, že tam byl on, cítili dobře. A takovým kapitánem bych chtěl být taky. A ať přijde kluk z juniorky, nebo z první lajny, tak v tom týmu je to jedno. Potřebujeme úplně všechny k tomu, abychom vyhrávali, abychom ty zápasy zvládali. Sezona je dlouhá, někdo se může zranit, musí přijít i třeba mladý hráč a nahradit ho.
Většina expertů vás tipuje na spodní část tabulky. Je to pro vás motivace se kousnout a ukázat, že ta síla v mančaftu je?
Určitě. Osobně si myslím, že máme mančaft na to, abychom se prali o vyšší příčky, přestože jsme zaznamenali, že nás pasují jinam. Když to vyjde, bude to super, když nám to nevyjde, budeme den po dni pracovat, abychom naše výkony zvedali každým dnem. Příprava nevyšla, ale o to víc nás to motivuje k tomu, abychom pracovali a šli si za tím.
Kapitán hokejových Vítkovic Jakub Zbořil a trenér nový Yorick Treille.
Novým trenérem Vítkovic je někdejší francouzský útočník Yorick Treille. Jaký na vás zatím udělal dojem?
Že je cílevědomý kouč, který se nenechá rozhodit ze své cesty. Jde si za svým a ukazuje nám to každý den. Podle mě má cenu ho následovat. Věříme jeho stylu, jeho vizi. Rozdal nám určité role v týmu, které se, věřím, budeme všichni snažit plnit. Myslím si, že je to super trenér.
Co chce Treille po vás? Jak byste měl působit na ledě? Jako ten, kdo tvrdí hru, nebo vám přisoudil jinou roli?
Hodně se mnou mluví, chce, abych byl ten moderní obránce, který rozváží puky a podporuje útok. Myslím si, že totéž chce i po ostatních obráncích. Takový hokej nás baví a jsem přesvědčený, že bychom si ho měli užívat. Je to zámořský styl, v pěti dolů, v pěti nahoru, což se dneska považuje za moderní hokej. Osobně se mi to líbí moc.
Výsledkově vám příprava úplně nevyšla. Je to daň za to, že se učíte nové věci?
Myslím si, že ano. Také jsme se o tom hodně bavili. Měli jsme i nějaké proslovy po té poslední přípravě v Třinci (3:6), kde jsme v první třetině ukázali, na co máme. Pak jsme dostali jeden gól a zase se nám to trošku rozbilo. Nazýváme to oblakem, že dostaneme gól a přestaneme hrát. Tohle prostě musíme zlomit a každý musí plnit to, co se po něm v novém systému chce.
Dokážete říct, proč vám osobně ta minulá sezona nevyšla?
Něco se stalo v Pardubicích, skončilo to tam a přišel jsem do nového klubu, kde mi trenér (Václav Varaďa) říkal: „Kubo, ty ses mi vždycky líbil, vy jste byli s bráchou takoví ti šmejdi na ledě a já chci, abys tohle dělal i tady.“ Tak jsem se snažil a dopadlo to tak, že jsem pobral pár trestů do konce utkání. Chtěl jsem působit jinak, než jak jsem hrál, a uškodil jsem si tím. Takže jsem se musel vrátit k hokeji, kterým bych se chtěl prezentovat. Nebylo to úplně snadné v rozběhnuté sezoně, ale povedlo se mi to a začal jsem zase hrát svůj hokej – bruslit, vytahovat puky ze třetiny, rozjíždět útoky. Na to, abych někoho trefoval, jsem se vykašlal a hrál s pukem.
Takže už nechcete být šmejdem?
Budou případy, kdy to bude potřeba. Třeba před bránou to musí soupeře bolet. Ale mám na to super parťáka Hollyho (Rhetta Hollanda).
Začínáte doma s Kladnem, které vede bývalý reprezentační trenérský tým a nově se netají velkými ambicemi. Bude to hodně složitý start?
Je to určitá výzva, ale to bude vlastně každý další zápas. Extraliga se zkvalitňuje a vyrovnává. Více a lépe se trénuje, hokej se zrychluje. Každý tým bude pro nás výzva a my to prostě musíme brát tak, jak to je. Budeme chtít vyhrávat, to je samozřejmé.
