Článek
Jak jste prožíval složitou sezonu, kdy jste se vyvázal z působení na farmě Toronta, uchytil se ve Vancouveru, ale pak byl vytrejdován do Washingtonu?
Byl to pořádně náročný rok. Určitě nejtěžší v kariéře. Už na začátku ročníku jsem řešil rozvázání smlouvy s Torontem a dlouho jsem nevěděl, jestli to dopadne. Po psychické stránce to nebylo vůbec jednoduché. A když jsem byl v březnu na konci trade deadline vyměněný z Vancouveru do Washingtonu, byl to velký šok. S tím jsme vůbec nepočítali. Ale celkově jsme to nějak zvládli. S rodinou nás tahle nepříjemná zkušenost stmelila, teď už nás nic nepřekvapí. Ale asi to byl správný signál, že je čas se vrátit.
Na konci června na vás ještě získalo práva Buffalo. Bylo ve hře, že byste zůstal v zámoří?
Buffalo nepřišlo s žádnou nabídkou. Nic jsme neřešili.
Takže pro vás už byl prioritou Litvínov?
Ano. Mám ke klubu vztah. Samozřejmě kdyby Chomutov hrál extraligu, byla by to první možnost. Ale Litvínov jsem měl odmalička blízko a jezdil jsem tam na zápasy. Jiné varianty jsem ani neřešil.
Jakou roli hráli váš velký kamarád Ondřej Kaše a jeho bratr David?
Známe se odmalička, jsme velcí kamarádi. Jsem rád, že tam kluci jsou. To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem se vracel. S Ondrou jsem strávil neskutečný rok v Torontu. Ani se nám nesnilo, že bychom si spolu mohli zahrát v NHL. Pak jsme spolu slavili titul mistrů světa a potkali jsme se i na olympiádě. Teď jsem poslední tři roky sledoval, jak si zápasy v extralize užívá. To mě namlsalo. Chci být taky jedním z lídrů.
David Kämpf v litvínovském dresu.
V zámoří jste získal spíše pověst pracanta do třetí formace, specialistu na buly a oslabení. Máte v sobě střelce?
Věřím, že ano, jinak bych se nevracel. Na tuhle roli se těším, protože v posledních letech jsem se do téhle pozice příliš nedostával. Chci se zase bavit hokejem.
Experti mají obavy, aby Litvínov nespoléhal příliš jen na jednu hvězdnou formaci K+K+K. Má tým dostatečnou hloubku?
Tohle je věc názoru. Já věřím, že tým je poskládaný dobře. Každý má nějakou roli. Nemyslím si, že to bude stát na jedné lajně, i když se od nás samozřejmě body očekávají. Ale máme dost kvalitních hráčů. Když si každý bude plnit svoje úkoly, můžeme udělat úspěch.
Jaká je spolupráce s bratry Kašovými?
Na trénincích jsme zkoušeli i jiné varianty, zatím jsme toho příliš neodehráli. Ale všichni tři jsme kvalitní hráči a rychle se sehrajeme. Pro Davida to není jednoduché, musel z centra na křídlo. Ale byl to logický tah. Každý jsme trochu jiný typ útočníků, ale věřím, že nám to bude klapat a budeme si to společně užívat.
Jak jste Vervu sledoval v předchozí sezoně, kdy byla přikována na dno tabulky?
Když byl čas, vždycky jsem se podíval. Hlavně když hrál Ondra. Extraligu jsem celkem sledoval. Nebyla to snadná sezona, ale jsem rád, že to Litvínov zvládl a v baráži se udržel. Vlastně díky tomu jsem sem mohl přijít.
Bál jste se o budoucnost klubu, když se polští majitelé Orlen vzdali svého podílu?
Musím říct, že to mě neznervózňovalo. Bavil jsem se s Jirkou Šlégrem, který mi nastínil, jak to bude, což se potvrdilo. Takže jsem z toho neměl špatné spaní. Ale samozřejmě jsem rád, že se takový restart podařil a kluci klub převzali. Klobouk dolů před nimi, nebyla to snadná situace. Zatím všechno šlape výborně, nemáme si na co stěžovat. Panuje tu pozitivní nálada. Vracel jsem se i kvůli české kabině, která je trochu specifická. Máme spoustu srandy.
Nezaskočily vás podmínky staršího litvínovského zimáku oproti moderním arénám v NHL?
Věděl jsem, do čeho jdu. Nic extra mě nepřekvapilo, i když samozřejmě nějaké detaily jsou trochu jiné než v NHL, hlavně v zázemí. Ale nepotřebuju nic speciálního, zvyknu si na všechno. Litvínovský zimák dobře znám, za ty roky se vlastně nic nezměnilo. (usmívá se)
Čím to je, že se stále více českých reprezentantů vrací do extraligy?
Finanční podmínky se zlepšily, už nedává moc smysl jít jinam v Evropě. Většina kluků radši půjde domů. To je asi hlavní důvod. Pro český hokej a extraligu je to jenom dobře, máme kvalitní soutěž a spoustu jmen, na která se fanoušci mohou přijít podívat.
Na druhou stranu počet Čechů v NHL rapidně klesá.
To je pravda. Uchytit se je čím dál složitější. Liga je rok od roku kvalitnější, mladí hokejisti přebírají role starších, protože jsou na neskutečné úrovni. Vidíme, že moc českých kluků se neprosazuje. Snad se to změní a objeví se v NHL nová jména, i když to bude těžší a těžší.
V nejprestižnější soutěži jste převážně za Chicago a Toronto odehrál devět sezon a 576 zápasů. Co vám tahle životní etapa dala?
Odnesl jsem si spoustu životních zkušeností. Dost jsem toho zažil a viděl. Nebylo to snadné, když jsem tam přišel jako mladý, neuměl jsem pořádně anglicky a musel jsem se o sebe postarat. Dospěl jsem tam a pak se ženou vychovával děti. Jsem rád, jak jsem to zvládl a jak jsem se po všech stránkách posunul. Teď jsem ale rád, že můžu být zpátky doma a užívat si život v Česku. Nemusím se pořád někam stěhovat a balit celou rodinu. Společně se ženou a dětmi si to užíváme.
