Článek
Co s vámi tato pocta dělá?
Nesmírně si toho vážím. V Pardubicích jsem se narodil, naučil hrát hokej a prožil první čtvrtstoletí svého života. Navíc jsem se tam mohl po konci v NHL vrátit a prožít v nich krásný rok korunovaný mistrovským titulem. Proto když za mnou v létě přišel generální manažer Pardubic Ondra Šebek a nabídl mi vyvěšení mého dresu, byl jsem z toho nadšený a hned jsem souhlasil. Zároveň jsem ale teď nervózní, protože v této situaci budu poprvé.
Během svého působení v NHL jste byl přímo na ledě, když se vyřazovaly dresy Steva Yzermana a Bretta Hulla. Jak to probíhalo?
Speciálně Stevova oslava byla velice pompézní, trvala bez pěti minut dvě hodiny. Pro všechny hráče, kteří jsme s ním hráli, bylo krásné vidět, jak si ho organizace NHL vážila a co pro něho uspořádala jako dík, co zase on odvedl pro ni. Byl to pro mě zážitek a jsem rád, že jsem u toho mohl být. Moje oslava v Pardubicích určitě tak dlouhá nebude, ale i tak doufám, že se lidem bude líbit.
| Která čísla již Pardubice vyřadily: |
|---|
| 5 Jiří Dolana |
| 10 Jiří Šejba |
| 13 Vladimír Martinec |
| 16 Karel Mach |
| 17 Bohuslav Šťastný |
| 20 Vladimír Dvořáček |
| 21 Milan Koďousek |
| 91 Otakar Janecký |
Na slavnostní ceremoniál mají dorazit i vaši známí a bývalí spoluhráči. Kolik jste jich pozval?
Přesný počet z hlavy nedám, ale něco málo přes sto lidí. Především své spoluhráče, se kterými jsem hrál v osmdesátých letech (v Pardubicích), trenéry a všechny ty, kteří pro mě v životě a kariéře nesmírně znamenali. Mnoho lidí už jsem ale pozvat nemohl, protože se na to budou koukat z výšky. Ale aspoň ty nejdůležitější osoby bych chtěl zmínit ve svém proslovu.
Bude vás, až dres poputuje ke stropu pardubické haly, přepadat nostalgie?
Příliš si ji nepřipouštím. Spíš jsem nervózní z toho, že se ode mě očekává, že budu mluvit k lidem. Na to totiž nejsem zvyklý.
Zápas se Spartou se odehraje na den přesně po 32 letech, kdy jste v pardubickém dresu poprvé naskočil do nejvyšší soutěže a shodou okolností rovněž proti holešovickému klubu. Vybavují se vám ještě vzpomínky?
Detaily už ne, ale vím, že jsem do zápasu na Spartě naskočil až ve třetí třetině. Vzpomínám si, že v kabině bylo hodně kluků, kterým jsem ještě vykal, tehdy jsem totiž chodil do prváku, nebo druháku na gymplu. Do branky jsem šel s tím, ať vyhrajeme a nesestoupíme, protože Pardubice tenkrát byly poslední. Vůbec jsem si nepředstavoval, že prožiju tak bohatou kariéru.
Fanouškům na stadiónu v neděli ukážete své získané trofeje, mezi kterými nebudou chybět Vezinova trofej pro nejlepšího gólmana NHL nebo zlatá olympijská medaile. Kde všechny své získané poklady vůbec máte vystavené?
Budete se divit, ale nikde. Není na ně místo, tak je mám v krabici. A hodinu dvě mi trvalo, než jsem všechny našel, protože jsem nevěděl, kam přesně jsem je dal. Člověk už žije jinak, myslí na to, co je dneska a co bude zítra. Nemůžete žít životem a vzpomínkami, co jste dokázal před třemi, deseti nebo třiceti lety. Každý den se dívat na své trofeje by mi neprospělo. Rád je v budoucnu vystavím a s lidmi, které to zajímá, se o ně podělím.
To skutečně nemáte vystavenou jedinou trofej?
Opravdu ne. Nejčastěji mám u sebe zlatou olympijskou medaili, protože lidé v Čechách ji při některých situacích rádi vidí. Ale vážím si jich, nikomu bych je nedal nebo neprodal.
Ani v dobách aktivní kariéry jste si poháry a ocenění nevystavoval?
V jednom období jsem jich pár měl v kanceláři vystavených, ale to jsem to ještě měl kam dávat (směje se).
Máte k některé trofeji výjimečnější vztah?
To nejde. Vážím si toho, že jsem opakovaně (šestkrát) získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL. Stejně ale nakonec nejlepší byly zlatá olympijská medaile, Stanley Cup a vůbec nechci podceňovat pohár z české ligy.
S vyvěšením vašeho dresu počítá i Buffalo, jen prý čeká, až konec kariéry ohlásíte definitivně. Už se vám někdo z vedení Sabres ozval?
Jsem s nimi v kontaktu, před měsícem nebo dvěma mi volali a něco podobného naznačovali. Je to jejich rozhodnutí, teď se u nich měnily určité pozice v managementu, takže bych nerad předbíhal. Před rokem jsem jim říkal, že je to ještě není vhodné.
Teď už čas uzrál?
Teď tu jsou Pardubice a je správné, že budou prvním místem na světě, a možná i posledním, kde bude můj dres vyvěšen.
Uvědomujete si, že během dvanácti měsíců se můžete dočkat hned tří významných poct? Kromě dvou vyvěšených dresů jste blízko vstupu do Síně slávy NHL, v zámoří se o vás mluví jako o nejžhavějším adeptovi...
Popravdě si to neuvědomuju. Ale je to možné, když se nad tím zamyslím, tak i pravděpodobné. Ale nepředpokládám, že se všechno odehraje během jednoho roku, nemusí to být tak rychlé.
Tvrdíte, že žijete přítomností a budoucností. Můžete nastínit, co vás nyní čeká?
Nemůžu, protože nikdo neví, co ho čeká. Každopádně v hokeji jsem na profesionální úrovni definitivně skončil. To je dané, nezmění se to. Zahrát si ale chodím pořád, už ale nejdu do branky, ale do obrany nebo útoku. Na hokej jsem prostě nezanevřel a nikdy nezanevřu, budu mu fandit, ale neplánuju se v něm, ať už trenérsky nebo manažersky, pohybovat. Pracuju jako předseda komise Síně slávy českého hokeje a to vyžaduje své povinnosti.
