Článek
Jak se vaše angažmá v Olomouci zrodilo?
Předně musím říct, že se strašně těším, že si zahraji právě za Kohouty. Kluky jsem zatím poznal jen krátce, jsem tu tři dny, ale mám z toho skvělý pocit. Je tady úžasná parta. Jsem rád, že tu mohu být. Už se nemohu dočkat, až extraliga začne.
Ve Spartě jste v uplynulé sezoně moc prostoru nedostal. Je Olomouc tím týmem, kde ho dostanete a budete se moci ukázat?
Určitě. Ve Spartě to nebylo ono jak z hlediska času na ledě, tak mých výkonů. Tady se pokusím vrátit k tomu, co umím, a týmu pomoci, jak nejlépe dokážu.
Trenér Róbert Petrovický se nechal slyšet, že prostor určitě dostanete. Bude to asi velký rozdíl, nechá-li vás hrát přesilovky a dá-li vám dvojnásobek času na ledě?
Rozhodně. Jste-li více ve hře, dostanete se úplně jinak do zápasu. Více si věříte. Doufám, že to tak bude, že nebudu hrát ustrašeně a odvedu kvalitní práci.
Ondřej Najman
Sparta vaše uvolnění na hostování komentovala stroze s tím, že jste neodváděl, co od vás očekávala. Co to s hráčem udělá?
Nic. Já věděl, že jsem tam nehrál nějak extra dobře. Zanalyzoval jsem si to hned po sezoně s tím, že se musím zlepšit. Beru to prostě jako konstatování faktu a nijak jsem se z toho nehroutil. Spíše mě to nakoplo, motivovalo. Mám velkou chuť do nové sezony.
V čem byl vlastně problém ve Spartě? Jen ten malý čas na ledě?
Byla to jedna z věcí. Nechci se v tom ale pitvat. Neodváděl jsem prostě to, co jsem měl. Sám jsem si pak už nevěřil. Cítil jsem, že nehraji, co jsem dokázal dříve. A nemohl jsem se z toho vyhrabat. Takže tak, tečka!
Byla Olomouc jedinou variantou?
Jednal jsem i s několika jinými kluby. Olomouc mi však přišla nejsympatičtější, nejoptimálnější, abych svoji kariéru mohl znovu nakopnout. I kvůli prostředí, lidem, co tady pracují, a samozřejmě i ve vztahu k atmosféře v kabině. Znám tady pár kluků a od nich jsem slyšel, jak je úžasná. To vše převážilo pro Olomouc a jsem rád, že to tak dopadlo. Mělo by to být, jako když jsem hrával v Mladé Boleslavi. Tam to bylo takové rodinné, všichni drželi pospolu, pohoda. Tady to na mě působí stejně.
Útočník Ondřej Najman na střídačce Olomouce
Celou svoji seniorskou kariéru jste odehrál s Pavlem Kousalem. Řešili jste spolu poté, co se rozhodlo o vašem odchodu na Hanou, že se po dlouhé době rozdělíte?
Jo. Smáli jsme se, že po létech jdeme od sebe. Uvidíme, jak to zvládneme. To je hokej. Jsme však pořád v kontaktu. Kdoví, třeba se ještě někde sejdeme. Ale nějaké hecování určitě bude.
Kdo by v Olomouci mohl být druhým Pavlem Kousalem?
Nedokážu říct. Dvanáct let, které spolu máme za sebou, ale asi už hrát ani nevydržím.
Řešili jste s trenérem spoluhráče, s nimiž byste mohl být v lajně?
Vůbec. Pravděpodobně to dopadne tak, že se jednou kouknu na tabuli, uvidím, s kým jsem, hodím na sebe dres a půjdeme na to.
Kohouti letos přistoupili k výraznější obměně kádru. Dokonce přišli i cizinci, což tam nebylo zvykem. Nezmění se s tím i herní pojetí?
Jádro kluků, kteří tady jsou více let, je pořád stejné, silné. Na ty se my noví budeme koukat, ti nás povedou. Myslím proto, že to zůstane podobné. Urputný, bojovný hokej, který s příchodem mladých hráčů může být bruslivější.
Jak se vám osobně v Olomouci hrávalo?
Hrozně! Bylo to tady vždycky těžké, žádný lehký duel. Hodně jsem nadával, bolelo to! Těžko se dávaly góly. Doufám, že přesně tak budeme pořád hrát, ať ti ostatní jsou naštvaní.
