Článek
Co si z toho momentu po nárazu do mantinelu v utkání s Pardubicemi pamatujete?
Úplně vše. Celou dobu jsem byl při vědomí a vím, že jak jsem narazil a šel už od mantinelu, cítil jsem prasknutí. V tu chvíli jsem sebereflexivně ztuhnul a snažil se nehýbat. Pak už si pamatuju jen lidi kolem sebe a na krku docela bolest. Měl jsem zlomený druhý obratel. Hned jsem odjel na ošetření do liberecké nemocnice, kde jsem absolvoval CT a magnetickou rezonanci a následně operaci, která proběhla úspěšně, za což jsem rád.
Co se stalo, proč jste ztratil stabilitu?
Tohle si úplně přesně přímo z ledu nevybavuju, ale když se na to dívám na videu, myslím, že jak jsem obskakoval hráče, trochu jsem ztratil stabilitu. Plus tam byla rýha v ledu, ve které mi noha trochu klinknula. A od mantinelu jsem byl prostě v blbé vzdálenosti. Kdybych byl trochu blíž, narazím pusou. Kdyby trochu dál, stočím to přes záda. Měl jsem trochu smůlu ve vzdálenosti od mantinelu, ale zároveň i štěstí, že se nestalo nic horšího.
Ten moment vypadal děsivě, kolikrát jste našel odvahu si opakované záběry pustit?
Mockrát ne. Ale mám sociální sítě, samozřejmě to z nich na mě vyskočilo, takže jsem se na to podíval. Ale vyloženě jsem to nevyhledával. Prostě šlo o blbou shodu náhod.
Nezatrnulo vám v tu chvíli o to víc kvůli tomu, že v minulosti jste měl kvůli opakovaným otřesům mozku zdravotní problémy a nárazům do hlavy byste se měl vyhýbat?
Měl, ale věděl jsem, že hlava mě nebolí. Cítil jsem jen bolest v krční části, tam to bylo nepříjemné, ale nevěděl jsem, o co přesně se jedná. V tu chvíli si ani neuvědomujete, co všechno se mohlo stát. Až druhý den za mnou přišli doktoři a řekli mi, že jsem měl velké štěstí. To je člověk naměkko a běží mu mráz po zádech. Děkuji tomu nahoře, že to dopadlo takhle. I operace dopadla dobře, takže budu moci dál sportovat, dál otáčet hlavou. Za to jsem vděčný.
SESTŘIH: Bílí Tygři Liberec vs. HC Energie Karlovy Vary 2:1Video: Tipsport Extraliga / BPA
Vždy jste platil za vyhlášeného ranaře, do bitek už nechodíte tak často jako dřív i kvůli tomu?
Když jsem byl mladý, potřeboval jsem si taky nějak vybojovat místo v týmu. Tohle byla součást toho boje. Když na to přišlo, nebál jsme se shodit rukavice. Teď už jsem jednak starší a taky v některých chvílích i zkušenější, takže bych řekl, že při potyčkách před bránou umím krotit emoce daleko víc, než když jsem byl mladší. Ale na ledě si na to nějaký zvláštní pozor nedávám. Když by měl člověk v hlavě takový myšlenky, prakticky by ten sport ani dělat nemohl.
Jak dlouhá pauza vás ještě čeká?
Sám nevím. Měl jsem mít čtyři až šest týdnů klid, ale uvidíme. Obratel mi drží dva šrouby, takže mě ještě čekají kontroly a rehabilitace. Ale jde to docela dobře, už se snažím krunýř sundávat a používat ho co nejméně. Nevím, jak přesně dlouhá pauza bude. Musím si promluvit s doktorem, jestli bych už v příštím týdnu nemohl začít něco dělat, co mi to dovolí. Nějaké věci už zvládám, byť otáčení hlavy je horší. Snažím se poslouchat své tělo, co mi dovolí. Co mi nedovolí, to nedělám.
Co vám tedy tělo dovolí?
Už můžu trochu otáčet hlavou. (usměje se) Celkově bolest ustupuje, je to na dobré cestě. Doufám, že brzy to bude dobré. Chtěl bych se vrátit na led co nejdříve, ale na nic netlačím. Jak to půjde, tak to prostě půjde.
Jak zápasy svého týmu prožíváte jako divák?
Je to pro mě těžké. Samozřejmě bych chtěl být s kluky na ledě. Když se celé předzávodní období chystáte na sezonu, dáváte tomu veškerou energii, a pak se vám hned druhý zápas stane tohle, je to těžké. Ale klukům samozřejmě fandím a držím jim palce, ať se jim daří co nejvíce. A můžu ještě něco dodat?
Jasně.
Chtěl bych poděkovat všem doktorům, kteří se o mě starali, sestřičkám, našim lékařům v klubu za servis, jaký jsem měl. A všem lidem za podporu, kterou mi projevili ohromnou. Ať už prostřednictvím zpráv nebo telefonicky. Moc si toho vážím, že se mi ozvalo tolik lidí. A samozřejmě děkuji za podporu i fanouškům, bylo to od nich moc hezké.
