Článek
Juniorka, která den před mítinkem oslavila osmnácté narozeniny, v závodě jednou hodila, sbalila si oštěp a jela domů. Od historického maxima ji dělilo 54 centimetrů.
„Byl to šok, ale ten pokus hodila krásně,“ vyprávěl legendární oštěpař Jan Železný, který jako kouč Japonky Haruky Kitagučiové měl přímo v Sia-menu na druhý nejdelší hod historie ideální výhled.
„Hodila to neuvěřitelně přes rameno a záda a už když ten oštěp vyletěl, říkal jsem si, že to bude sakra daleko. Pak jsem se na pokus díval ze záznamu a kdyby oštěp ještě trochu líp položila, kdo ví, jak by to dopadlo,“ přikyvoval Železný.
V žádné jiné individuální disciplíně na stadionu nedrží světový rekord dva atleti ze stejné země, takovou stopu zanechal jen český oštěp. Ale v sobotu se tento zápis třásl. „Je jasné, že ten rekord někdy padne, nějak se s tím smířím, ale trochu by mě mrzelo, kdyby to bylo už teď,“ neskrývala Špotáková.
Jen C’-i je juniorskou mistryní světa z roku 2024, kdy porazila i o dva roky starší soupeřky. Na zahraniční mítinky vyrazila z Číny jen jednou v životě vloni na přelomu května a června, kdy si zazávodila i na dvou největších českých mítincích Memoriálu Josefa Odložila a Zlaté tretře.
Nezářila, ani jednou nepřehodila 58 metrů, v Praze skončila druhá, v Ostravě pátá. „Byla neskutečně rozbitá. Měla zatejpované rameno, loket, kolena,“ vybavuje si Železný, který je i ředitelem Zlaté tretry.
„Přitom na Odložilovi hodila z pěti kroků 60 metrů. Nechápu, proč jí trenér neřekl, ať hodí ze zkráceného rozběhu, vyhraje a dá se dohromady,“ podivoval se trojnásobný olympijský vítěz.
Zcela fit ostatně nevypadala ani v Sia-menu, kde si osobní rekord zlepšila o šest metrů. „Měla celou ruku jako mumie. Ani mě nepřekvapilo, že po prvním pokusu už nepokračovala, po takovém zlepšení už to nemělo cenu,“ uznala Špotáková.
Oštěpařka Barbora Špotáková během mítinku Zlatá tretra 2023.
Jen C’-i je od pohledu jiný typ než ona. Špotáková byla původem vícebojařkou, i během oštěpařské kariéry dokázala třeba rychle přeběhnout překážky. Robustní Číňanka je vyloženě silovým typem.
„Taková byla i Osleidys Menéndezová,“ připomíná Špotáková svoji předchůdkyni v rekordních tabulkách. „A během své kariéry jsem takových zažila také hodně. Mně byla sympatičtější ta atletičtější cesta po vzoru Honzy Železného, ale i silové závodnice mají své místo a třeba zase převezmou žezlo,“ přemítá olympijská šampionka z Pekingu a Londýna.
„Jdou hodně přes sílu, ten vývoj není postupný, což je škoda. Osobně nejsem přesvědčený, že by se jí takový hod povedl ještě letos, ale parametry má neskutečné, tak uvidíme, jak dlouho vydrží,“ říká o mladé Číňance Železný.
„Do čtyřiceti jako já asi házet nebude,“ přitakává Špotáková, která oslaví letos pětačtyřicetiny a vloni ještě vyhrála na mistrovství republiky družstev. „U oštěpařek, které hází silou, je větší pravděpodobnost zranění a vytřískání ruky,“ připomíná oštěpařka, jejíž světový rekord „oslaví“ osmnáctiny letos v září.
Železného historické maximum mělo v pondělí dokonce třicáté výročí. Výkon 98,48 m z německé Jeny je poslední roky vcelku neohrožený, ale Němec Johannes Vetter se mu před šesti lety přiblížil na 72 centimetrů.
Jan Železný jako startér při akci promující 130. ročník Běchovic.
„Určitě na rekord měl, ale pak absolvoval spoustu závodů a byl rozbitý, to je pro mě nepochopitelné,“ přiznává Železný a podobně jako Špotáková přiznává, že mu je vcelku příjemné vyhřívat se na čele historických tabulek.
„Když to vydrží ještě pár let, budu rád. Ale určitě přijde někdo, kdo mě přehodí. U žen také dlouho nikdo nic neházel a teď takhle strašidelný výkon,“ připomíná. „U mužů je to v těch dálkách ještě složitější na podmínky, ale mají výhodu, že ty oštěpy dnes létají dál. Nám tyhle hybridy zakázali, to mě mrzí,“ přiznává.
Od jeho dob se geograficky rozrostla světová špička. Poslední olympiády vyhráli oštěpaři z Indie (Níradž Čopra) a Pákistánu (Aršad Nadím), letos vládne tabulkám Srílančan (Rumeš Taranga Patirage). „Hubený kluk se šikovným kotníkem a ránou v ruce, brzo přehodí devadesátku,“ věští mu Železný.
Proč zrovna z jižní Asie přichází zástup devadesátimetrových oštěpařů s ambicemi sahajícími až k Železného rekordu?
„Jsou to země s ohromným počtem obyvatel, kde je nejoblíbenější kriket. Všechny děti odmala hází míčkem. Ti nejlepší jdou hrát kriket, to je tam šílený byznys, další můžou být oštěpaři. Pro atletiku je dobře, že se dostává i na tyhle trhy,“ říká muž, jenž zahájil čtvrtou dekádu v čele historických tabulek.
„Honzy svěťák má větší kvalitu než ten můj. Jeho technika udělala oštěp elegantní disciplínou, tak mu přeju, ať vydrží co nejdéle a pro oštěpaře je dál vzorem spíš ta krásná atletičnost než hrubá síla,“ dodává na adresu svého bývalého kouče Špotáková.
