Článek
V Třinci jste byl dlouho, sbíral vavříny a žijete tam. Z takového působiště se neodchází snadno. Co vás vedlo ke změně klubu?
Máte pravdu. Kus mého srdce tam zůstane. Život je ale změna. Chtěl jsem se někam posunout herně. V Třinci jsem měl na ledě průměr 12 a půl minuty na zápas. V play off to bylo sice lepší, ale pořád málo a hlavně, každý rok téměř stejně. Myslím, že Olomouc je pro mě správným krokem, že tady budu mít významnější roli.
Jaká by měla být? Už jste se s trenérem o tom bavili?
Něco jsme si řekli. Nic ovšem zásadního. Jsem tu zatím jen krátce. uvidíme. Času je dost.
Kohouti takové ambice jako Oceláři nemají?
Srovnatelné to možná není. Každý však touží vyhrávat a kluci tady loni ukázali, že hokej hrát umí. Bohužel, ve vyřazovací části narazili na silné Pardubice, právě Třinec ale porazili ze čtyř duelů třikrát. Někdy je to prostě o štěstí, maličkých detailech. A vím, že tady se tým posouvá z roku na rok dál. Doufám, že to tak bude pokračovat i v příští sezoně, sedne mi to tady a pomohu Moře k ještě lepším výsledkům.
Jakým soupeřem pro vás Olomouc byla?
Těžkým. Hrají srdcem. Nepustí ani píď ledu zadarmo.
Znal jste se před příchodem na Hanou s někým z týmu?
S Jakubem Orsavou jsem hrával v Třinci. S Braněm Konrádem jsme se potkávali v rámci vzájemných reprezentačních zápasů. Ostatní osobně ne.
Budete na tréninky a utkání dojíždět?
Ano, většinou. Děti chodí v Třinci do polské školy. Jen občas zůstanu. Nějaké ubytování dostanu.
Už si v Olomouci zvykáte?
Líbí se mi tady. Město je pěkné, kluci mě po něm už provedli a ukázali, co stojí za to.
Co příprava, tu suchou jste s mužstvem neabsolvoval?
Trénoval jsem z velké části individuálně. Nejprve v Třinci, potom doma v Gdaňsku a nakonec, i když jsem byl u moře. Na ledě jsem byl dnes stejně jako spoluhráči poprvé a je tu vedro. Nějak to ale zmáknu. Až přijde zima, bude to dobré.
Jak se těšíte na pověstné olomoucké fanoušky?
Strašně moc, protože jsou skvělí. Dokáží pravidelně vytvářet úžasnou, bouřlivou kulisu. Zažil jsem také, jak děkovali, když Mora prohrála 4:0. Viděli, že kluci do toho dali všechno, a proto zůstali do konce a poděkovali jim. To se cení.
Jak se teď na hokej pohlíží v Polsku? Příští rok si zahrajete v Ostravě na světovém šampionátu v elitní skupině, kam jste postoupili po dvaadvaceti letech...
Konečně po dlouhé době máme sponzory jak v nejvyšší soutěži, tak národní tým. To spoustu let chybělo. Když se udržíme, bude to určitě ještě lepší a polský hokej dál půjde nahoru. Čeká nás však obtížná cesta včetně předolympijské kvalifikace. Byl za mnou reprezentační trenér a probírali jsme to. Musíme to dokázat. Já věřím, že zůstanu zdravý, budu u toho a v elitní skupině se udržíme. Fanouškovská základna v Polsku není velká. Vyprodáno bývá až na play-off. Ostrava je ale blízko, a tak diváci z Polska národní tým na mistrovství světa podpořit určitě přijedou. Bude jich tam plno.
