Článek
Mohlo by se zdát, že si Kisza profesně dobře rozvrhl hokej a dostihy, kterým se věnuje bezmála 40 let. Hokej se odehrává v době, kdy jsou dostihy jen okrajovou záležitostí. A když je třeba věnovat se dostihům, hokej se teprve rozbíhá. Jenže letos se mu hokej a dostihy sešly na jeden den.
„Za ty roky jsem v Pardubicích jako doma, zajíždím sem fotit všechny dostihy. I proto má pro mě letošní hokejové finále zajímavou příchuť. A ještě navíc jeden zápas vyšel na jeden den s dostihy, je to poprvé, co se to tak sešlo,“ říká fotograf Zenon Kisza.
Zenon Kisza fotí pro hokejové Oceláře, ale i dostihy.
Na pomyslné misky vah nechce dát ani jeden sport. „Není nic víc, každé má svoje místo,“ říká jasně Kisza.
Koňmi se zabývá déle, a to od roku 1987, kdy nastoupil na Střední zemědělskou školu v Českém Těšíně a začal chodit do tamního jezdeckého oddílu. Když pak škola jako každý rok pořádala zájezd na Velkou pardubickou, dostihy ho nadchly, i když se v klubu věnoval závodně parkurům.
„Tehdy vyhrál fenomenální Železník. Seděl jsem se zrcadlovkou na černobílé filmy, tehdy se ještě běhalo levou rukou. Cíl jsem pak fotil ze stařičké věže rozhodčích,“ vzpomíná fotograf.
K hokeji se dostal přes spolužačku, která ho vzala na hokej do Vítkovic, které tehdy hrály s Litvínovem. Atmosféra ho strhla, že od roku 1994 začal navštěvovat hokej v Třinci. Od letošní sezony je jedním ze tří oficiálních fotografů týmu. Hokej v Třinci však fotí od roku 2014, ale ne pro klub, tehdy začal fotit pro jednu místní redakci, se kterou spolupracuje dodnes.
Když pak jeho kůň Sherardo startoval ve Velké pardubické, zapsal se Zenon výrazněji i do povědomí třineckého klubu, se kterým právě tehdy začal úzce spolupracovat.
Zenon Kisza s jezdcem Sherarda Michalem Kubíkem před Velkou pardubickou.
Sherardo se mu zalíbil při jedněch dostizích v Bratislavě. Tam tehdy vyhrál a Kisza si řekl, že na tak dobrého koně nebude mít dost peněz. Pak ho ale objevil v inzerátu jako koně na prodej.
„Vzali jsme si s bývalou manželkou úvěr a koně koupili. Mám ho 18 let,“ vzpomíná Kisza.
Sherardo se na start Velké pardubické postavil dvakrát. Poprvé skončil devátý, podruhé nedokončil.
Jako by ale pro fotografa byl daleko větším úspěchem splněný sen – mít koně na startu nejtěžšího překážkového dostihu.
„Nervy jsem měl u kvalifikace na Velkou. To je jiný dostih než ostatní. Ten ty dveře za snem otevře, nebo zavře. Při Velké jsem byl klidný, věděl jsem, že je koník šikovný a dobře skáče,“ říká Kisza.
Sherardovi je letos 22 let. Kisza mu za dostihové služby slíbil důchod, a to také dodržel. Valach si ho užívá ve Vendryni, kde odpočívá venku ve výbězích. Dostihovou stáj, tedy nejen Sherarda, měl dvacet let. Vždy jen dva koně pro radost. Teď už má bílo-zelený dres stáje Bea-www.fotokisza.com doma na památku.
Sherardo si užívá zaslouženého důchodu ve Vendryni.
„Priority se s časem mění a finančně jsou dostihy nad rámec dostupnosti obyčejných lidí. Ceny všeho šly nahoru, spousta malých stájí, které měly dva koníky pro radost jako já, zanikly,“ říká fotograf.
Jednu věc Kisza dodržoval, i když měl v dostihu koně. Nikdy se neposadil na tribunu a nervózně nesledoval, jak si jeho kůň v dostihu vede. Vždycky oblékl rozlišovací vestu, popadl kabelu s fotoaparátem a vyrazil tam, kde je jeho místo. I tehdy běhal mezi skoky, krčil se na doskoku u překážky a fotil. „Práce je práce a je třeba zodpovědně zdokumentovat dění,“ říká pragmaticky. Teď se přenastavil na hokej a velké finále.
„Naši kluci jsou dobře připravení, očekávám pěknou sérii, věřím, že dopadne dobře pro nás.“
„V hokeji jsem součástí týmu a úspěch prožívám mnohem víc,“ říká Kisza.
Kisza s Marianem Adámkem po zisku titulu v roce 2024.
Na stadionech jako na dostizích drží zavedený scénář. V Třinci jsou tři kluboví fotografové a každý pokrývá hokej z jiného místa. Když fotí hokej doma ve Werk aréně, fotí první třetinu mezi střídačkami a pak vyrazí do ochozů.
„V Pardubicích se mezi střídačky jít nedá. Je tam plexisklo. Mezi střídačkami se fotí dobře, hráčům je vidět do obličeje a fotograf je s nimi a je na jedné rovině, i když tam každou chvíli projede černobílá šmouha v podobě rozhodčího. Vyfotit gól ze střídaček je umění, to musí mít člověk štěstí,“ říká Kisza.
Ve finále si přeje férový hokej a skóre 4:1. Důvod je prostý. Dlouhé roky jezdí na dostihovou Prvomájovou steeplechase do Lysé nad Labem. Poslední finálový zápas se hraje 30. dubna, kdyby Oceláři vyhráli, dají se očekávat oslavy až do rána.
„Vypravit se pak hned do středních Čech by bylo náročné,“ přemítá Kisza, který zanedlouho oslaví narozeniny.
Slaví je nepřekvapivě v Pardubicích. V den, kdy se zde naplno rozběhnou dostihy a koně poprvé v sezoně najedou všechny obtížné skoky vyjma Taxisu.
8. května bude Zenonu Kiszovi 53 let.
