Článek
Berete konečné čtvrté místo jako zlepšení výsledku reprezentace po loňském mistrovství světa i letošní olympiádě, nebo zklamání, že se nepovedlo získat medaili?
Jeli jsme pro medaili, ale nevezeme ji, co k tomu víc říct. Nebudu tajit, že jsem zklamaný a asi nejhorší moment je, že když už postoupíte do semifinále, tak z toho pak nic nevytěžíte.
Proč se mužstvo v zápasech o medaili tak trápilo v koncovce?
Nepodařilo se nám vstřelit gól, který by hráče mohl nastartovat. Cítil jsem odhodlání i obrovskou vůli, jenže to nestačilo. Mužstvo se nemělo od čeho odrazit. Ke konci už asi odcházely i síly, možná se na tom podepsaly i ty zdravotní potíže, kterými tady část týmu prospěla. Potřebovali jsme dát gól, aby se tím kluci trochu nabili, jinak to deprimuje, ztrácí se ofenzivní síla a pak jsme tady pořád dostávali dost gólů, každá chyba nás dostávala dolů.
Takže nakonec bylo k medailovým pozicím dost daleko?
Musíme si na rovinu říct, že jsme tady z velkých mužstev porazili akorát Ameriku a jako trenér beru na sebe, že jsme nesladili tým tak, aby dosáhl na medaili. Různě jsme obměňovali sestavu. I když z hráčů jsem cítil velký duch, na ledě to pořád nebylo ono.
Složil byste teď mužstvo nějak jinak?
Nechci se na nic vymlouvat, protože jsem si tyhle kluky vybral a věřil jim. Až tady se ale plně ukázalo, jak je těžké odnaučil hrát je složitě, vždyť my se v šancích dobrovolně tlačili do strany a stříleli z rohu, čímž jsme to většinou zazdili. Místo abychom šli přímočaře na jednu nahrávku a hned hodit puk do branky.
O té jednoduchosti jste mluvil celý turnaj, přesto to nezabralo?
Pořád jsme jim klukům jednoduchost zdůrazňovali, jenže mají to v sobě asi hluboko zažité. Na rozdíl od těch, co medaili z Minsku mají, předvádíme děsně komplikovaný hokej. Švédové, Finové tam nemají tuhle mezihru, kdy si něco zašmrdlá a vymýšlí něco navíc. Na rozdíl od nás to ženou rovnou do branky.
Tohle hlavně chcete pro příští reprezentační akce změnit?
To je základní poučení, co se musí změnit. Nemůžeme si jít zahrát, nutné je prostě dělat všechno pro vítězství. Pak je důležitá i otázka výběru hráčů, aby si všechno sedlo a o tom, kteří to vlastně jsou schopni hrát a dodržet systém.
Vyčítáte některým hráčům, od nichž jste třeba čekal gólové prosazení, co předvedli?
Nechci tady někoho dávat na pranýř, tohle jsme prostě nezvládli jako tým. Určitě se nechci vymlouvat, obraně třeba ale chyběl Polák, který se zranil hned v prvním zápase, pak vzadu scházel klid. Jenže se nedá nic dělat, mladí kluci se to učí. Ti starší už jsou obouchaní, mají toho dost za sebou, mají i věk a rodiny. Jak jsem národní mužstvo narychlo přebíral, musel jsem dát trochu i na intuici, jak ty hráče znám a tady se ukázali někteří třeba jinak.
Fanoušci tak trochu čekali, že když reprezentaci povede zase Růžička, bude určitě medaile a nejlépe zlato. Nezkreslovalo to ale trochu realitu českého hokeje?
Já vím. Moc mě taková důvěra lidi těší, očekávání bylo veliké a možná i proto teď tolik mrzí, že nakonec žádnou medaili nevezeme. To je ale zkrátka realita, které se musíme podívat do očí.
Budete mít o to větší chuť dosáhnout na úspěch za rok v Praze?
Doma při šampionátu budeme pod strašným tlakem. To si někteří hráči ani nedovedou představit, co nás čeká. To tady v Minsku nebylo nic.
Nezkusíte právě v souvislosti, že příští mistrovství světa bude v Česku, ještě přemluvit Jágra, aby so rozmyslel konec v národním týmu?
To by bylo těžké. Sám nejlépe musí vědět, proč to dělá. Jarda je každopádně výjimečný hráč. Líbilo se mi, jak tady celou dřel pro mužstvo, klobouk dolů před ním. Člověk by ho chtěl dávat pořád na led, protože je tam pořád nesmírně platný, ale musí hledět i jeho na věk, aby vám vydržel, ty jeho roky jsou trošku znát.
