Hlavní obsah

Srdcař Vrána o prášcích proti bolesti, textovkách od Švédů i úsměvu na tváři kamenného Pešána

Jan ŠkvorSport.cz
28. 5. 2021 15:32

Do ideálu má jeho zdravotní stav hodně daleko. A nikdo by se mu vlastně nemohl divit, kdyby kvůli vleklým problémům s ramenem, které se nyní během MS v Rize znovu ozvaly, ve čtvrtek do zápasu proti Švédům vůbec nezasáhl. Jenže hokejový útočník Jakub Vrána moc toužil pomoct národnímu týmu v kritické situaci, takže i přes bolest a pod prášky proti Tre Kronor na led vyjel. A skvělým výkonem korunovaným prvním gólem týmu nastartoval moc důležitý obrat z 0:2 na 4:2.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Jakub Vrána v pokleku při rozbruslení před zápasem s výběrem Tří korunek.Foto: Vít Šimánek, ČTK

Článek

Den před zápasem jste netrénoval, do utkání vás kouč Pešán poslal jako třináctého útočníka. Velmi rychle jste ale získal stálé místo v útoku, a nakonec měl z útočníků čtvrtý nejvyšší ice-time. Jak vůbec zněla předzápasová dohoda s trenérem?

Šel jsem do zápasu s tím, že začnu na střídačce a uvidíme, jak se bude utkání i můj zdravotní stav vyvíjet. Ale byl jsem připravený hrát a asi jste sami viděli, jak to dopadlo. (směje se)

Nakonec výborně, ale v první třetině po jednom ze soubojů jste svou bolestivou grimasou vyděsil spoustu fanoušků u televizorů. I sám sebe?

Natahoval jsem se pro puk a soupeř mě trefil přesně do toho nejhoršího místa, do kterého mohl. Vůbec to nebylo příjemné. Přijel jsem na střídačku, snažil jsem se rozdýchat, a hlavně uklidnit v hlavě. Za každou cenu jsem totiž chtěl zápas dokončit.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Jakub Vrána (uprostřed) se snaží překonat brankáře Švédska Adama Reideborna, vpravo je Magnus Nygren.Foto: Vít Šimánek, ČTK

O detailech svého zranění nechcete mluvit. Můžete aspoň prozradit, v čem nejvíc vás na ledě limituje?

Řeknu to tak, že jsem tady v dobrých rukách našeho lékařského týmu, který mi strašně pomáhá. Rehabilituju a snažím se připravit na každý zápas, abych se cítil co nejlíp. Snažím se ovlivnit věci, které můžu, ale některé prostě nejdou. Beru prášky proti bolesti, aby mě během zápasu rameno tolik netrápilo, ale souboje ovlivnit nemůžu. Zatím ale můžu hrát.

Asi i při střelbě cítíte bolest, že?

Jasně, i v ní mě to limituje. Ale v téhle situaci je strašně důležité, jak si nastavím hlavu. Sice rameno není úplně ideální, ale hrát se s tím dá. Nejsem stoprocentní, ale snažím se na ledě odvést nejvíc, co můžu. Ve čtvrtek to dopadlo dobře.

Ke zranění jste přišel během MS v Rize?

Trápí mě to už zhruba dva roky a dlouho kvůli tomu musím rehabilitovat. Jenže jde o zranění, které se léčí jen těžko. Tady v Rize mě to trápí od prvního zápasu s Ruskem, kdy jsem se dostal skrumáže. Kdybych s tím ale nemohl hrát, tak určitě nepůjdu, abych neoslabil tým.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Trenér Filip Pešán v diskuzi s Jakubem Vránou.Foto: Vít Šimánek, ČTK

Jak se cítíte den po náročném zápase?

Dobře, i když v pátek dopoledne jsem po domluvě s trenéry na ledě s týmem nebyl. Místo toho jsem šel na kolo, dělal cviky na nohy a rehabilitoval, abych se udržel v kondici.

Máte to nastavené tak, že chcete odehrát i zbylé tři zápasy základní skupiny?

Určitě!

Vraťme se ještě k infarktovému zápasu se Švédy. Co rozhodlo, že se vám podařila taková otočka ve skóre?

Byli jsme trpěliví a jsem strašně rád, že se nám to ve třetí třetině vrátilo za tvrdou práci a systém, který jsme chtěli hrát. Věřím, že nám takový obrat pomůže do dalších zápasů.

Věřil jste před třetí třetinou za stavu 0:2, že to všechno dobře dopadne?

Samozřejmě, to je jasný! I když to v těchto situacích není lehké. Ale v hokeji dokud není konec, tak prostě není konec. Museli jsme dál věřit v systém a v to, co umíme. Věděli jsme, že jsme dobří hokejisté. Hlavně bylo důležité nezačít panikařit. Museli jsme zachovat chladnou hlavu a soustředit se na věci, které můžeme ovlivnit. Šli jsme si za tím a první gól nám dodal energii.

Ten jste vstřelil právě vy. Pomohl i vám osobně?

Pomůže to mému sebevědomí i celému týmu. Spousta lidí u televizí nevidí tu tvrdou práci, kterou odvádíme. Tenhle obrat nám dodá hodně energie. Ukázalo nám to, že to prostě jde.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Jakub Vrána (vlevo) a Dominik Kubalík z ČR.Foto: Vít Šimánek, ČTK

Byl pro vás zápas proti Tre Kronor speciální, když jste právě do Švédska odjel v 15 letech za hokejem a strávil v Linköpingu čtyři sezony?

Byl a jsem rád, že mi to tam teď padlo. Vždyť ve Švédsku pořád mám dost kamarádů a po zápase jsem dostal hodně esemesek od švédských kluků. Většinou od těch, kteří se mnou hráli v juniorce Linköpingu. Do Švédska létám rád, každé léto tam trénuju. Je to takový můj druhý domov.

Po zápase se Švédy jste byl vyhlášen nejlepším hráčem českého týmu a jako cenu jste obdržel hodinky. Když jste je na střídačce předával kouči Pešánovi, vykouzlil jste tím na jeho tváři úsměv, který fanoušci na MS zatím mohli vidět jen sporadicky. To jste mu hodinky věnoval?

(směje se) Ne, ne. Nechtěl jsem je nechat ležet na mantinelu, tak jsem mu je podal. Možná dobře, že na něj byl zrovna záběr, na kterém se smál. Peši emoce určitě má, jen z televize není vidět to, co vidíme my.

Hodinky vám tedy vrátil?

Ano, dostal jsem je od něj zpátky.

Díky čtvrtečnímu triumfu máte postup ze skupiny ve vlastních rukou. Zdůrazňujete si, že v sobotu proti outsiderovi z Velké Británie nesmí přijít uspokojení?

Máme před sebou ještě tři důležité zápasy ve skupině a čeká nás spousta práce. Momentálně se soustředíme jen na sobotu. Chceme navázat na povedenou třetí třetinu proti Švédům.

Stále zůstává vaším osobním cílem vracet se domů se zlatem, jak jste prohlásil před začátkem MS?

Jet na šampionát ho vyhrát, by měl být cíl všech. Aspoň já to tak mám jasně nastavené. Udělám všechno, co je v mých silách, a uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Vždycky říkáte, že reprezentovat je pro vás otázka cti...

Obléknout dres národního týmu je tou největší motivací. Jako malý kluk jsem na hokej koukal v televizi a bylo mým snem si jednou zahrát na mistrovství světa. Proto jsem za každou takovou šanci moc rád.

Jaká MS, která jste sledoval v televizi, si okamžitě vybavíte?

Zlatý hattrick (1999-2001), pak triumf na šampionátu 2010. Ale na jakýkoliv turnaj, který vyjde, jsou pak krásné vzpomínky. Teď zase koukají malí hokejisté na nás, což beru jako čest.

Reklama

Sdílejte článek