Finále zase rozhodl kontroverzní model. Je čas na změnu, hlásí experti

Diskuze plná emocí se rozjela už po únorovém zámořském střetnutí v Miláně, kdy si po porážce postěžovali kanadští novináři i hokejisté. „Rozhodovat takový zápas s nejlepšími hráči na světě se jeví jako zločin,“ prohlásil tehdy obránce Devon Toews.

Švýcaři po své páté finálové prohře výmluvy nehledali. Před osmi lety v Kodani navíc zažili i starý systém, kdy po dvacetiminutovém prodloužení pět na pět následovaly nájezdy, v nichž uspělo Švédsko.

Rok poté Mezinárodní hokejová federace změnila pravidla, nájezdy z finále úplně odstranila. Hraje se, dokud nepadne gól, ovšem v kontroverzním modelu tři na tři. „Chápu, že nechceš rozhodovat klíčový zápas v nájezdech. Ale pak vymyslíš takovou ptákovinu jako tři na tři. S tím pravým hokejem to nemá moc společného. Za mě by i nájezdy byly lepší,“ mínil v pořadu Studio MS HOKEJ redaktor Sport.cz Jan Škvor.

Prodloužení tři na tři se sice etablovalo v základní části NHL i v evropských soutěžích, v play off už na něj však nenarazíte. Na mistrovství světa ovšem ano. Ve čtvrtfinále, semifinále i v zápasech o bronz, kdy není prostor na nekonečné zápasy a je potřeba rychle rozhodnout buď v prodloužení, nebo nájezdech, ještě tento formát smysl dává. „Ale aby rozsekl takhle důležité zápasy, to podle mě postrádá smysl,“ čílil se Škvor.

Souhlasil s ním i zkušený kouč. „Ve skupině to opodstatnění má, když se hned další den znovu hraje. Při finálových zápasech by se mělo hrát pět na pět,“ podotkl Martinec, jenž bude od nové sezony působit jako asistent u reprezentační osmnáctky.

V prodloužení na mistrovství i olympiádě se navíc uplatňují jiné typy hráčů. „Je to specifické, potřebujete hlavně dobré bruslaře. A druhý předpoklad je, aby byli silní na kotouči. Každá ztráta puku je zásadní,“ vysvětloval Martinec, donedávna asistent v pražské Spartě.

„Není to úplně jiný sport, pořád je to hokej. Ale je pravda, že pro spoustu hráčů před prodloužením finále skončilo. Točí už se jenom tři, maximálně čtyři trojice. Je to celkem alchymie,“ líčil Martinec ve studiu při finálovém utkání šampionátu.

Na rozdíl od samostatných nájezdů navíc hráči tuto disciplínu pravidelně necvičí. „Nedá se říct, že by se to speciálně trénovalo. Většinou se hraje tři na tři akorát během letní kondiční přípravy. Jinak moc ne,“ prozradil.

Model se třemi hráči na každé straně navíc postupem času ztrácí na atraktivitě. Týmy už daleko více dbají na taktiku a mnohem více si váží puku, už tak příliš často nedochází k divokému přelévání hry ze strany na stranu a množstvím brejků.

Také proto se před uplynulou sezonou hokejová Liga mistrů rozhodla k razantní změně pravidel, z níž se mohou inspirovat i další soutěže. Hráči se s kotoučem nesměli vracet z útočného pásma do středního, jinak by následovalo vhazování v obranné zóně. „My jsme to se Spartou nehráli. Ale s trenéry jsme se bavili, že to hráčům případně musíme připomenout,“ poznamenal Martinec.