Hlavní obsah

Děti Nagana se chystají do boje. Každý z nás nechá na olympiádě kus srdce, slibují hokejisté

3:35
3:35

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Jako kluci narození kolem půlky devadesátých let největší triumf v historii českého hokeje moc nevnímali. Ale stejně je příběhy ze zlaté olympiády 1998 provázely jejich dospíváním. Děti Nagana Tomáš Hertl (nar. 1993), Radek Faksa (1994), David Kämpf (1995) i Daniel Vladař (1997) by se na únorových hrách v Miláně také rádi propsali do české sportovní mytologie.

Foto: Profimedia.cz

Tomáš Hertl hrál za reprezentaci naposledy na MS v roce 2022.

Článek

„Nagano si fakt nepamatuju, byly mi čtyři roky, ale doma jsme měli videokazetu z olympiády a já to pořád přetáčel na hokej. Viděl jsem všechny zápasy vážně mockrát, byla to obrovská věc, poprvé s hráči NHL,“ vzpomínal Hertl, který se ve 32 letech chystá na svou první olympiádu. V roce 2014 mu start v Soči překazilo zranění kolena po faulu Dustina Browna z Los Angeles. A na další dvě olympiády hokejisté z nejlepší ligy světa nejeli.

V hlavě má Hertl pořád slavné okamžiky, kterým za pár týdnů bude už 28 let. Gólmanské čáry Dominika Haška, salutování Jaromíra Jágra po vítězné trefě s USA, precizní nájezd Roberta Reichla ze semifinále s Kanadou i zlatou bombu Petra Svobody proti Rusům.

Hokej od té doby pádí kupředu a Češi v něm momentálně nehrají první housle. „Chceme medaili,“ říká přesto Hertl a Nagano může být pro tým Radima Rulíka pořád cenným inspiračním zdrojem. Po slavném českém triumfu se z jeho pětadvacetičlenné nominace na hry do Milána ostatně narodili jen čtyři hráči: Martin Nečas (1999), Lukáš Dostál (2000), David Špaček a Jiří Ticháček (oba 2003).

„Jsem ročník 1997, takže si Nagano nepamatuju,“ usmíval se Vladař. „Celá naše generace na tom ale vyrůstala. Každý brankář si hrál na Haška, každý útočník na (Vladimíra) Růžičku s Jágrem,“ vybavil si gólman Philadelphie. „Odmalička jsme žili v éře Nagana, a olympiáda je jeden z vrcholů pro každého hokejistu. Jsem strašně hrdý a hrozně se těším.“

Město na japonském ostrově Honšú má pro české fanoušky skoro posvátný význam a hokejisté by na své slavné předchůdce jistě rádi navázali. I když to bude pekelně složité. „Zahrát si na olympiádě byl můj dětský sen. Když Česko vyhrálo v roce 1998, byl jsem ještě malý kluk, ale pro nás všechny to bylo obrovské. Celá země tím tehdy žila,“ říká dallaský centr Faksa. „Je to největší turnaj a velká věc pro nás i pro Českou republiku,“ dodává Kämpf hrající ve Vancouveru.

Stejně jako v roce 1998 jsou největšími favority pyšné týmy Kanady a USA. Pokud by se nepotkaly ve finále, bylo by to překvapení. O něj ale budou usilovat i nabušení Švédové, hráči Finska či ambiciózní Švýcaři. A Češi z téhle konfrontace nechtějí vyjít jako otloukánci.

„Každý, kdo byl v minulosti na olympiádě, o ní mluvil jako o neuvěřitelném zážitku. Máme spoustu kvalitních hráčů, i ti z Evropy jsou opravdu dobří. Věřím, že dokážeme konkurovat nejsilnějším týmům,“ doufá Faksa.

„Nejedeme prostě na výlet, ale bojovat za naši zem. Každý z nás tam nechá kus srdce, budeme makat a chceme udělat co největší úspěch. Věřím, že to všichni máme nastavené úplně stejně,“ burcoval Vladař.