Lendl v sedmém nebi. V triumf Caroliny věřila tenisová legenda už před sezonou

Jako ostravský rodák fandil Vítkovicím a hokejová vášeň ho nepřešla ani v USA, kde to měl z domova v Connecticutu kousek do Hartfordu. A v hledišti haly Civic Center také často zasedl. Lendl byl dokonce i aktivním hybatelem dění a podílel se na příchodu Roberta Holíka, kterého Whalers v roce 1989 draftovali jako desátého v pořadí.

Před draftem 1990 pak sondoval také možnosti angažování Jaromíra Jágra, jenže Hartford ten rok vybíral jako patnáctý, a to už byla mladá česká hvězda dávno v Pittsburghu. Klubu ale Lendl zůstal věrný i po jeho relokaci do Severní Karolíny v roce 1997. A stejně jako v roce 2006 mohl oslavovat triumf Hurricanes ve finálové sérii.

„V Hartfordu jsem chodil rád, ale teď se na zápasy dostanu jen málo. Sleduju hokej hlavně v televizi,“ přiznal Lendl, který už ale před sezonou věřil, že rok 2026 je rokem Caroliny. „Říkal jsem si to po příchodu (Nikolaje) Ehlerse a (K’Andreho) Millera. Na začátku sezony měl tým dobré výsledky i přes hodně zraněných. A naopak v play off se mu vážná zranění vyhnula.“

Spousta expertů přitom Carolinu z předsezonních tipů vynechala, když v nich stále ještě rezonovala výměna Martina Nečase do Colorada za Mikka Rantanena, který však Hurricanes velmi rychle zase opustil a odešel do Dallasu. Lendl byl ale v klidu, neměl pocit, že klub udělal dva kroky zpět.

„U takových výměn je třeba to posoudit až s odstupem. Samozřejmě mě mrzelo, že Martin šel jinam, ale tak to v týmových sportech prostě je.“ Carolina nakonec prosvištěla play off se zápasovým skóre 16-3! „Tým se dobře popral s těžšími situacemi,“ přikývl Lendl. Před dvaceti lety byla cesta ke Stanley Cupu mnohem zarubanější. V posledních dvou sériích s Buffalem a Edmontonem potřebovali Hurricanes k triumfu pokaždé sedm zápasů.

„Jestli si dobře pamatuju, tak měli po Ottawě, která vyhrála Presidents‘ Trophy, v základní části nejvíc bodů,“ ukázal Lendl dobrou paměť. „Play off ale začali dvěma porážkami doma s Montrealem. Sérii však zvládli otočit, a to jim dodalo hodně mentální síly a sebevědomí,“ vzpomínal na tvrdé boje, které vedli gólman Cam Ward, Eric Staal, Cory Stillman, Justin Williams, ale i Češi František Kaberle a Josef Vašíček.

Už tehdy Carolinu vedl s kapitánským céčkem Rod Brind’Amour, který si o dvacet let později zopakoval triumf i jako kouč Hurricanes. „Nedávno jsem si vyhledal tu jeho výměnu z roku 2000,“ připomněl Lendl trejd s Philadelphií za Keitha Primeaua. „Určitě se Hurricanes vyplatil. Brind’Amour má obrovský podíl na úspěších klubu.“

Lendl ale chválí i 37letého kapitána a nejstaršího vítěze Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hokejistu play off Jordana Staala. „Jeden z nejdůležitějších hráčů a fantastickej lídr.“ Slabost však má hlavně pro členy čtvrté formace, kterou Hurricanes posílají na tu nejčernější robotu. „77, 28 a 50,“ což jsou Mark Jankowski, William Carrier a Eric Robinson.

Spousta fanoušků nemá sice úporný styl Caroliny moc v lásce, ale hokejový fajnšmekr si ho dokáže vychutnat. „Mám to rád. Na vysoké nasazení, rychlost a dobře propracovaný systém se velmi rád dívám.“

Zda jsou s touto strategií Hurricanes schopni stvořit vítěznou dynastii, si ovšem Lendl netroufá odhadovat. „V době platového stropu je to určitě velice těžké. Hurricanes jsou pod ním ale 12 milionů dolarů a většinu hráčů mají podepsanou na několik příštích let,“ dodává někdejší tenisový přeborník. A to je pro ambice šampionů Caroliny jistě příznivá indicie.