Vrstevníkům nestačil, teď je největší českou nadějí draftu NHL. Všechno se otočilo až s Třincem, říká Mrtka

Těším se, ale moc nad tím nepřemýšlím. Už nemůžu ovlivnit, kdo a na jaké pozici si mě vybere, takže se tím nestresuju. Bylo by hezké vejít se do top desítky. Ale když to nevyjde, alespoň budu mít o to větší motivaci ukázat, že tam patřím. O NHL sní každý hokejista. Draft je první krok, i když mě stále čeká hromada práce. Ale jsem na to připravený, abych se tam probojoval co nejdřív.

Vůbec to teď nemám v hlavě. Záleží, kdo si mě na draftu vybere, pak budeme řešit, co je pro mě nejlepší. Rozhodně se nebráním zůstat v juniorce, alespoň bych vypiloval ofenzivu i bruslení. Možná by mi tam rok ještě pomohl.

Já to mám vlastně rád. Nic neřeším a co se stane, to se stane.

To je pravda, mluvil jsem s nimi dokonce už před sezonou, když jsem se v Praze setkal s jedním ze skautů. Pak jsem se párkrát viděl s jedním slovenským skautem. Zájem byl opravdu enormní, neustále se o mě zajímali. Je to fajn pocit.

Překvapilo mě, že pohovory byly celkem krátké. Maximálně na dvacet minut. Vedení týmů se ptalo na podobné otázky už v průběhu roku, takže to bylo celkem o ničem.

Těch pohovorů bylo tolik, že poznávat všechny generální manažery jsem nezvládl. Nikdy jsem tolik nesledoval, kdo je manažerem jakého týmu. Ale Stevea Yzermana z Detroitu jsem poznal. (směje se)

Ani ne. Od začátku videa jsem věděl, co se stane, a jen jsem čekal na tu chybu. Musel jsem zhodnotit, co jsem udělal špatně, aby bylo vidět, že jsem se z hrubky poučil, protože vybrali fakt zrovna žákovské chyby. Bylo to celkem zajímavé. Celkově jsem si combine moc užil. S českými kluky jsme měli výbornou partu. Navíc bylo skvělé se porovnat s nejlepšími hráči našeho ročníku. Zjistil jsem, jaké mám nedostatky.

Hlavní výhodou je rozsah, hokejkou dosáhnu fakt daleko. Obzvlášť na malém kluzišti je to znát. Samozřejmě nemám tak rychlý start na bruslích, ale i na tom už jsem zapracoval. Musím říct, že je paráda, že jsem takhle vyrostl. Manažeři to mají rádi. Musím se teda naučit tu výšku využít ještě víc.

Dost. Počítal jsem s tím už před sezonou, že v Třinci budu hrát jen do doby, než se po zranění vrátí Kuba Jeřábek. Nabral jsem cenné zkušenosti s dospělým hokejem, bylo super si zahrát proti chlapům, kteří mají zkušenosti z NHL. Pořádná zkouška. Pak se ale vrátil Kuba, navíc jsem řekl, že odcházím, a tak už jsem nastupoval jen za juniorku.

Popravdě jo. Už jsem chtěl jít pryč a hrát o lepší úroveň v Kanadě. Bohužel na ambasádě nastal problém, rozbil se jim systém, a tak se můj odlet ještě o dva týdny pozdržel. Ale nakonec to všechno dobře vyšlo, za což jsem rád.

Zadařilo se parádně. Seattle měl o mě velký zájem, manažeři pořád volali agentovi, kdy konečně dorazím. Hned jsem dostal spoustu prostoru. Těšila mě důvěra i to, jak se mnou trenéři pracovali. Navíc po týmové stránce jsme se taky zvedli. Byli jsme poslední, ale po mém příchodu jsme začali porážet top týmy, a dokonce jsme se probojovali do play off. Jsem spokojený.

Byl jsem na přesun velmi dobře připravený, protože do Třince jsem odešel z Havlíčkova Brodu už ve 14 letech a taky jsem bydlel u cizí rodiny. Takže už jsem byl úplně samostatný. Na začátku mi v Seattlu dělala problém akorát angličtina. Přišlo mi, že mám slušnou úroveň, ale v Americe mi nikdo nerozuměl. Britský přízvuk mi přijde jednodušší i na porozumění, s americkým jsem měl na začátku trochu problém. Ale teď už je to všechno v pohodě.

Kvůli NHL Combine se mi plán na léto trochu změnil. Po konci sezony jsem si dal jen týdenní volno a hned se vrátil zpátky do práce. Teď chci zapracovat hlavně na dynamice, výbušnost mi chybí nejvíc. Trénuju v Třinci s juniorkou i áčkem. Jsem rád, že mě takhle přivítali, máme skvělé vztahy. Snažím se být co nejvíc na ledě. Na dovolenou moc čas nebude, asi vezmu Los Angeles jako takové volno. Přijedeme tak o dva dny dřív, tak snad bude čas někam vyrazit a trochu si odpočinout. Doufám, že tam teda do té doby skončí ty protesty. Ale i tak bychom snad mohli zajít aspoň na pláž.

Na psychiku dost, nebudu lhát. Měl jsem to podobně i minulý rok. Tyhle dvě sezony jsou hodně složité, ale na druhou stranu jsou to klíčové roky pro mou kariéru. Uvědomuju si, že hokeji musím spoustu obětovat.

To zase ne. Asi do čtrnácti let jsem si hokej hlavně užíval. Trávil jsem čas s kamarády a rodinou, moc jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se sportem mohl živit. Až když o mě projevil zájem Třinec, se všechno otočilo. Za top hráči ročníku jsem byl dost pozadu, ale včas jsem si uvědomil, že musím pracovat. Odešel jsem od rodiny a začal pořádně makat. Věřil jsem, že když začnu dělat věci navíc, progres přijde. A brzy jsem viděl, že jako hráč pořád rostu. Pomohlo mi to v sebevědomí. Ale hlavně nesmím polevit, ty největší výzvy mě teprve čekají.