Článek
Z Kanady přicházely zprávy o hodně bouřlivých oslavách postupu Montrealu do finále Stanley Cupu. Jak to vypadalo tvýma očima?
Na konci zápasu Michel Lacroix, který hlásí dlouhá léta v Bell Centre, žádal diváky, aby zůstali na svých místech a nevycházeli z haly, protože je stejně uzavřená. Venku byly davy lidí a policie se snažila dostat situaci pod kontrolu.
Takže jsi netušil, co se venku děje?
Dívali jsme se z oken ven, tam se honily davy po ulicích. Asi po tři čtvrtě hodině jsem potom proklouznul ven přes garáže, abych omrknul situaci a něco natočil. No a tam jsem viděl převrácená policejní auta. Prostě ten tradiční nepořádek, který v Montrealu nastane, když se něco vyhraje. Místní folklor.
Zdeněk Matějovský před zápasem San Jose a Los Angeles v roce 2015 pod otevřeným nebem v Santa Claře, kam přišlo 70 tisíc diváků.
V minulosti se v Montrealu při hokejových nepokojích i rabovalo, co tento týden?
Policie to ubránila. Šel jsem třeba kolem velké prodejny kabátů Canada Goose, která byla obklíčená policajtama, aby se to nezvrhlo.
Fanoušci si v diskusích stěžovali, že tamní policie hned nasadila slzný plyn. To jsi viděl?
Před halou byla moje dcera s kamarády. A taky to slzákem schytali. Před arénou ale bylo strašné množství lidí a policajti je potřebovali nějakým způsobem rozptýlit a udělali to takhle. Tak to víš, že to lidi naštvalo. Ale ona to byla vlastně směsice čtyř náhod. Byl tady v provincii největší svátek Jana Křtitele. To je policie v pohotovosti každý rok. Do toho přišel zápas o postup do finále. Navíc tady bylo krásné počasí. Ještě před dvěma týdny tu byl večer zákaz vycházení, úřady to uvolnily a lidi se logicky vyhrnuli ven.
Co říkáš na postup Montrealu? Je to pro tebe taky takový šok jako pro zbytek světa?
Já teď vidím hrát úplně jiné mužstvo, než jsem viděl hrát během sezony. Přinesli tam zkušenost těch starších hráčů, jsou tam mlaďasové Caufield a Suzuki, kteří jsou neskutečně dobří. Tým se chytnul a od toho stavu 1:3 s Torontem začal šlapat. Jsou na vlně a hlavně je tady gólman Price v úžasné formě.
Se švédskou legendou Red Wings Nicklasem Lidströmem při posledním zápase v detroitské Joe Louis Areně.
Jsi v kontaktu s Tomášem Plekancem, kterého jsi v Montrealu potkával 15 let?
Bavili jsme se a pro finále chtěl radši Tampu, protože si myslí, že ji udělají. Islanders by byli podle něj pro Montreal daleko nepříjemnější. Ale Pleky je pod ten postup do finále taky podepsaný.
Jak to myslíš?
Proti Vegas dal postupový gól Fin Lehkonen. Jeho táta je trenér a dělá něco pro televizi, takže se někdy bavíme. A Pleky má podle něj velkou zásluhu na tom, jaký je teď Artturi hráč. Tomáš byl jeho velký mentor a Lehkonen se od něj naučil spoustu věcí.
Zdeněk Matějovský a detroitská vzpomínka na Joe Louis Arenu.
V základní části nastoupil za Habs v osmi zápasech Michael Frolík. Ale v play off je mimo sestavu. Máš o něm nějaké informace?
Vůbec. Chystám se mu ale volat. Je to smutná story být v týmu, co je ve finále a nehrát. Nenastupuje ani Tomáš Tatar. To zamrzí.
V Montrealu může do haly jen 3500 diváků. Zvedne se podle tebe jejich počet na finále?
Určitě je to návrh, který je na stole. Zvýšil se počet ze dvou a půl tisíce diváků na tři a půl. Bylo by hezký, kdyby tam bylo ještě víc lidí. Ale kdyby Montreal vyhrál, tak nevím, jestli by se vůbec konala přehlídka s pohárem. To tady asi nikdo nepovolí... Pro mě je to ale taky pitomá situace. Já se tolik let těšil na to, až se Montreal dostane do finále a nebudu muset lítat po celé Americe, budu spát ve vlastní posteli. Teď k tomu došlo a já nemůžu ani do Tampy. Mám úplně svázané ruce, nemůžu dělat rozhovory s hráči... Ale slyšel jsem, že zástupce komisionáře NHL Bill Daly chce, aby kluby zase co nejdřív otevřely kabiny pro novináře. Že je to jejich největší zájem. To je pro mě docela zásadní zprávička.
