Článek
Již před startem sezóny Vokoun ujišťoval, že s pozicí druhého gólmana v týmu a s tím souvisejícím menším zápasovým zápřahem nemá žádný problém. V sedmatřiceti letech byl naopak rád, že se dostal do mužstva, které patří k hlavním favoritům v bojích o Stanleyův pohár.
A papírové předpoklady Tučňáci na začátku zkrácené sezóny zatím naplňují. V prvním zápase nejprve s Fleurym v zádech vyhráli 3:1 ve Philadelphii, v neděli pak na ledě New Yorku Rangers 6:3.
To už v brance Pittsburghu stál Vokoun a svého protějška v brance Rangers Henrika Lundqvista naprosto zastínil. Zatímco švédský gólman prchl po čtvrté inkasované trefě ještě před uplynutím poloviny zápasu na střídačku, Vokoun si připsal jedenatřicet úspěšných zákroků a svůj první ostrý zápas po takřka desetiměsíční pauze oslavil výhrou.
Pochybnosti o sobě měl
„Samozřejmě, že před utkáním jsem o sobě určité pochybnosti měl. Třeba ohledně kondice nebo zda budu připraven na zápasový zápřah," přiznával český gólman.
„Jenže chytání je jako jízda na kole. Tu taky nikdy nezapomenete. Myslím, že dneska jsem odvedl výbornou práci," těšilo Vokouna, který jako jeden z mála hokejistů přivítal, že se NHL vinou výluky rozběhla až v polovině ledna.
„Určitě jsem z toho těžil. Pokud by se totiž začínalo už v září, nemyslím si, že bych byl stoprocentně připravený. Zranění třísel bylo docela vážné a léčba si vyžádala dost času," dodal.
