Článek
NHL, AHL a IHL. Těmito zámořskými soutěžemi prošel jihlavský rodák Patrik Augusta, který byl v roce 1992 draftován týmem Toronto Maple Leafs jako číslo 149. Vzpomínek v hlavě má pochopitelně mnoho, drtivá většina se váže právě ze štací v AHL a dřívější IHL (v roce 2001 byla liga kvůli finanční nestabilitě zrušena a šest týmů bylo přeřazeno do konkurenční AHL), které jsou oproti slavné NHL značně odlišné.
„Když jsem první rok šel dolů, tak jsme hráli exhibiční zápas a jenom se to mlátilo. Skončilo to 4:4, dal jsem dva góly, ale vůbec jsem si nesedl na lavičku. Jen jsem kroutil hlavou a sledoval, jak se to mlátilo. Měl jsem za sebou olympiádu a MS," popisuje Patrik Augusta, bronzový reprezentační medailista z OH v Albertville 1992 a MS ve stejném roce.
Předal mi stopky z MS a píšťalku a řekl: Hlavně to neposer. Hrozně mi chybí. Patrik Augusta o otci v pořadu PříklepVideo: Sport.cz
Musel si zvykat na nové pořádky. Například i na několik bitkařů v každém týmu. „V každém týmu byli minimálně tři. Říkalo se, že nás, technické hráče, přesně tihle chrání. A bylo to tak," popisuje Augusta. Konfliktům se nebránil. „Párkrát jsem také přes pusu dostal. Byl jsem tam, kde jsem neměl být. Mně ale nevadilo pohybovat se tam, kde to bolí. Kolem mantinelu a před bránou. Spíš mě to motivovalo," popisuje drsné zámořské soutěže.
Má řadu vzpomínek, i těch vtipných. „Stál jsem na buly, hodil se puk, a najednou se mi zdálo, že jsem oslepl. Začal jsem vidět rozmazaně. Protihráč měl plnou ruku vazelíny a přejel mi přes plexisklo. Nic jsem neviděl. Myslel jsem si, že jsem oslepl," říká s úsměvem.
„Děly se i další věci. Bijci si mazali vazelínou dresy, aby se nemohli zatáhnout. Vedení například přivedlo i boxerského šampiona, aby s nimi po tréninku trénoval. Učili se různé finty. Jestli mají dát první na solar, nebo do obličeje," popisuje již bývalý trenér libereckých Bílých Tygrů, kterého u týmu po sezoně vystřídal navrátivší Filip Pešán.
