Zemřel Larry Brooks. Legendární novinář, jehož tepající články měl Jágr nalepené v kabině Rangers

Když byl před sedmi lety uveden do Síně slávy v Torontu a přebíral prestižní novinářské ocenění, šéfredaktor New York Post Steve Lynch to glosoval slovy: „Snad s výjimkou vymlácených zubů není nic hokejovějšího než Larry Brooks. Jeho zpravodajství nemá obdoby, baví a informuje.“

Osobně mu gratuloval Wayne Gretzky či Mark Messier.

Pat Burns, někdejší kouč New Jersey Devils, svěřencům před sedmým finále proti Anaheim Ducks v roce 2003 vylepil v šatně jeho článek, v němž psal o chystaných oslavách v Anaheimu, a řekl: „Napsal to Larry. A Larry má vždycky pravdu.“

Brooks byl zkrátka na obou březích řeky Hudson veleváženou a respektovanou osobností a s dvěma rivaly byl rovněž úzce spjat. Coby kluk, který vyrůstal na manhattanské Upper West Side, byl odmala vášnivým fanouškem Rangers. V roce 1982 však „přeplul“ řeku a v Devils se stal na deset let viceprezidentem pro komunikaci, sblížil se s pozdějším generálním manažerem Lou Lamoriellem. Když se později vrátil k psaní, tak zprvu pokrýval právě Devils, v New York Post rozjel svou rubriku Slap Shots a od roku 1996 zase detailně sledoval a psal o Rangers.

„Za poslední tři desetiletí nikdo nepokrýval v tomto městě sportovní zápasy lépe než Larry v Rangers,“ řekl nyní sportovní redaktor NY Post Chris Shaw. A Brooksův někdejší kolega Mark Everson přidal: „Byl to nejlepší hokejový novinář za posledních 50 let. Řekl, že měl štěstí, že se dostal do The Post. Ne, The Post měl ještě větší štěstí, že měl jeho.“

„Pro mě jako hráče bylo jedinečné vídat novináře, který toho o hokeji věděl stejně jako my. Nikdo nevěděl víc než Larry, nikdo se nezajímal víc než on,“ vysekl mu poklonu hokejista č. 1 Wayne Gretzky, jehož kariéru v Madison Square Garden Brooks popisoval.

Brooks byl pro hráče mnohdy postrachem. Pro tvrdou kritiku, zákulisní informace i nekompromisní popis. „Jakmile prohrajeme, smlsne si na nás. Umí se do nás pěkně opřít,“ říkal před 20 lety Jan Hlaváč, útočník ve službách Rangers.

Nešetřil nikoho. Když se v lednu 2004 upekla výměna Jaromíra Jágra z Washingtonu do Rangers, v novinách stálo: „Jágr? Teď? Rangers nedovedou zabránit tomu, aby se puky sypaly do jejich branky. Co udělají? Pořídí si dalšího ofenzivního hráče, který už má nejlepší dny za sebou.“

Vinil manažera Sathera za hloupý obchod. „Kdyby nebyl generálním manažerem i prezidentem, už by letěl. Sather ani Jágr by neměli propadat iluzím. Tohle je mezi fanoušky, kmitajícími od apatie k antipatii, nepopulární obchod uskutečněný nepopulárním člověkem.“

S Glenem Satherem, funkcionářskou legendou Rangers, se několikrát rozhádali, nemluvili spolu. Když se ale šéf klubu dozvěděl v roce 2010 o rodinných problémech Brookse, stejně nabízel pomoc. Podobně jako John Tortorella. S Brooksem během koučova pětiletého angažmá v Rangers (2008-2013) „válčili“, nenechali na sobě nit suchou. Dávno už se usmířili, ale stejně tento týden Tortorella vytočil telefon a chtěl se u Brookse v jeho posledních dnech ujistit, že je oboustranně vše odpuštěno. „Podle Jordana Brookse (syna) to pro jeho otce znamenalo celý svět,“ píše New York Times.

I s Jágrem k sobě našli cestu. Brooksův kritický článek vylepený v šatně Jágra a spol. motivoval, sám novinář v roce 2007 pro MF DNES líčil: „Jeho nákup zpočátku vypadal jako další velká a drahá chyba klubu. Jaromír je hokejový král New Yorku.“ Později ale právě on jako první použil spojení „král Henrik“ pro švédského brankáře Lundqvista.

Zpět ale k Jágrovi. Na jaře 2016 Brooks orodoval, že by Jágr, tehdy ve službách týmu Florida Panthers, měl dostat Hart Trophy, cenu pro nejužitečnějšího hráče NHL. „Není to cena, kterou nutně musí získat nejlepší hráč v lize. Měl by ji vyhrát hráč, který má největší přínos pro svůj tým. Bez Jágra by Panthers byli pořád talentovaný tým, ale nevyhráli by divizi a nepostoupili by do play off. Tenhle čtyřiačtyřicetiletý chlapík pozvedl mužstvo Floridy podobně jako před deseti lety Rangers, které po sedmi letech strádání dovedl do play off,“ vysvětloval Brooks.

O dva roky později zase navrhoval, aby byl útočník okamžitě přijat do Síně slávy, bez nutného tříletého čekání až ukončí kariéru.

Brooks se nebál vytahovat kritická témata. V roce 2013 otevřeně psal o dopingu v NHL a zmiňoval: „Po sezoně 2004/05 do NHL alespoň na jeden zápas naskočilo 2011 hráčů a ani jeden z nich nebyl usvědčen z dopingu. To je ale méně pravděpodobné, než že ve Washingtonu vyřadí z kolekce Jágrovo číslo. A ještě hůř představitelné, než že Jágr někdy skončí s hokejem.“

Po napadení Ukrajiny se ostře vymezil i proti Alexandru Ovečkinovi, jehož nezastíranou podporou diktátora Putina jinak NHL velkoryse přehlíží. „Ovečkin není hrdina. Nezaslouží si být oslavován. Stále lze ocenit a možná i žasnout nad jeho výkony na ledě. Vzrušení je ale pryč. Emocionálně není možné dál rozlišovat hokejistu Ovečkina a politicky činného občana Ovečkina. Není možné oslavovat muže, který se po léta veřejně hlásí jako podporovatel genocidní vlády ruského prezidenta Vladimira Putina. Vždyť ještě v roce 2017 se pokoušel vést hnutí na jeho podporu. Byl by baseballista německého původu ve 40. letech v USA oslavován, kdyby byl náruživým veřejným obdivovatelem a příznivcem Adolfa Hitlera?“ ptal se.

Teď už žádný jeho břitký text nevznikne.

Ve čtvrtek Brooks v 75 letech podlehl rakovině. Některé hráče možná opustí strach, jiní ale nikdy nezapomenou.