Kulich se na farmě rozstřílel. Musel jsem se naučit hrát víc sobecky, líčí hvězda týdne AHL

Vaše víkendová jízda měla v Česku velký ohlas. Vnímal jste to i za mořem?

Rodiče mi pár článků posílali. Jsem rád, že se o tom mluví. Po mistrovství světa dvacítek je fajn se ještě takhle připomenout. Minulý týden si skoro všechno sedlo. Povedené zápasy. Ale klidně jsem mohl dát i víc gólů.

Sebekritika vás pořád neopustila.

Vždycky můžu zahrát ještě líp. Ale po pár měsících v Americe už se cítím hodně sebevědomý. Snažím se hrát s pukem a nebojím se v ofenzivě víc tvořit. Přitom na začátku jsem nebyl schopný předvést akci jeden na jednoho nebo vyhrát souboj tělo na tělo. Fyzicky jsem se hodně zlepšil. Těší mě, že vidím, že na zámoří stačím. Teda zatím na farmu. Netuším, jak bych obstál i o level výš v NHL. Ale vůbec neřeším, jestli mě povolají, soustředím se jen sám na sebe.

Ovšem v Rochesteru důvěru trenéra Setha Apperta máte. Prohlásil, že vaše pracovní morálka je působivá a zlepšujete se každý týden. Jak se to poslouchá?

Je to super. Důvěru cítím pokaždé, když se spolu bavíme, i na ledě. Dodává mi to ještě větší sebevědomí.

V týmovém bodování vám patří čtvrtá pozice, na druhé příčce je o pět let starší Lukáš Rousek. Je pro vás důležité mít v kabině českého parťáka?

Rozhodně. Rousíno mi pomáhal od samotného začátku a podporuje mě i teď. Je pro mě důležité, že tu mohu mít někoho, jako je on. Protože první měsíce v zámoří nebyly vůbec snadné.

V čem?

Chyběla mi taková ta česká pohoda v kabině. Na farmě je obrovská konkurence, všichni jsou hodně soustředění sami na sebe. Bavil jsem se o tom s Rousínem, ale i rodiči nebo bývalým spoluhráčem z Varů Honzou Hladonikem.

A ti vám pomohli pochopit, jak ve neúprosném boji na farmě uspět?

Přesně tak. Došlo mi, že mi vlastně tohle konkurenční prostředí vyhovuje. Já se totiž snažím být nejlepší, takže mě to stále posouvá. Ale musel jsem se naučit hrát trochu sobecky. Chci co nejvíc využívat svou kvalitní střelu.

Jak se vám povedlo zvyknout na tvrdý zámořský hokej, který se na farmě uplatňuje?

Byl jsem frustrovaný, dohrává se tady fakt každý souboj. Před sezonou jsem se o tom bavil s Kubou Laukem, takže jsem to očekával, ale realita byla ještě náročnější. Na druhou stranu jsem se díky tomu taky naučil hrát víc do těla, což mi vlastně docela sedí. I kvůli menšímu kluzišti je liga taky ohromně rychlá. Měl jsem rychlost za svou velkou přednost, to jsem na začátku úplně nepotvrzoval, ale teď s rostoucím sebevědomím i tenhle aspekt zas roste.

Psychicky vás nakopl hlavně stříbrný šampionát dvacítek?

Rozhodně. Pár zápasů po mistrovství sice nebylo ideálních, ale řekl jsem si, že zase musím zpátky do monterek. K sebedůvěře z mistrovství jsem přidal lepší bruslení a všechno se obrátilo k lepšímu.

Nerozhodilo vás ani to, že vás trenér vrátil z křídla zpátky na centra?

Měl jsem s tím trochu problém. V extralize jsem byl zvyklý na centra, tady jsem pak hrál celou dobu křídlo. To mi vyhovuje trochu víc, protože moje obranná činnost není úplně ideální. Po přechodu zpátky na centra jsem nebyl ve své kůži. Musel jsem na defenzivě zapracovat, ale zvykl jsem si. Aspoň jsem teď univerzálnější a můžu hrát kdekoliv.

Oceňujete zpětně ještě víc, že jste vlastně přeskočil juniorský hokej a už třetím rokem hrajete ten dospělý?

Jsem ohromně vděčný za to, kolik prostoru jsem ve Varech dostal. Jen díky tomu jsem se stal takovým hráčem, jakým jsem.

Jako osmadvacítka draftu už sbíráte zkušenosti na farmě, zatímco třeba Matthew Savoie, kterého si Buffalo vybralo jako devítku, se otrkává v juniorské WHL.

V organizaci máme strašně moc skvělých prospektů. Někteří už září i v hlavním týmu jako Peterka nebo Quinn. Pro mě jedině dobře, protože mám jediný cíl, být lepší než oni.

Jaké pro vás vlastně bylo stěhování na pobřeží Ontarijského jezera?

Už ve Varech jsem bydlel sám, takže se toho zase tolik nezměnilo. Umím se o sebe postarat. Ale nemám tu rodinu, přítelkyni ani kamarády z Česka. Už se těším na léto, až je zase uvidím. Na začátku jsem se s tím pral. Přítelkyně aspoň přiletěla před mistrovstvím a rodiče po něm. A většinu času trávím s Rousínem, v tomhle mi taky hodně pomohl.

Vypadá to, že už jste skoro neoddělitelná dvojka.

Trochu jo. Navíc v Rochesteru je všechno daleko a já nemám auto. Ale Rousíno pro mě vždycky dojede. Je i takový můj osobní taxík (směje se). Snad ho moc neštvu.