Článek
Tampere (od našeho zpravodaje) - „Geometrie za jedna, říkáte? Prostě jako jsem byl zvyklý ve škole,“ smál se 31letý útočník po drtivé výhře 7:3.
Máte radost, že jste si herní pohodu z klubu přenesl i do nároďáku?
Tak já byl při hře pět na pět minus dva, takže si myslím, že jsem si žádný lauf z extraligy nepřenesl (směje se). Prostě nerad hodnotím sám sebe. Zvlášť ne pozitivně…
Jenže dvě asistence vám nikdo neodpáře, tu první jste navíc zaznamenal hned při svém úvodním střídání…
Tohle samozřejmě pomůže každému hráči. Kecal bych, kdybych říkal, že ne. Ale ani u jedné z mých gólových nahrávek nešlo o secvičenou akci. Dobře jsme všichni improvizovali.
A až na zhruba sedmiminutovou pasáž jste Finy přehrávali, takže zasloužená výhra 7:3?
Myslím, že Finové s takovým výsledkem moc nepočítali. Jsem rád, že jsme se za stavu 3:3 nepoložili. Ukázali jsme vnitřní sílu a to, že máme dost zkušený tým na to, aby nás to položilo.
Naposledy jste reprezentoval v prosinci 2019. Měl už jste absťák?
Moc jsem se na to po tak dlouhé době, během níž se u nároďáku vystřídalo dost trenérů, těšil. I když je mi jednatřicet, jsem rád a nadšený za každý den, kdy tady můžu být. Je jasné, že bych nejradši jezdil na reprezentaci furt.
Přitom v původní nominaci jste scházel a dostal se do ní až kvůli zranění Michala Kovařčíka…
A museli jsme kvůli tomu zrušit vánoční focení, z čehož manželka neměla úplně radost. Celá rodina jsme ale byli rádi, že jsem dodatečnou pozvánku dostal a rádi jsme kvůli tomu překopali plány.
