Hrubec už se s olympiádou loučil. V Pekingu viděl apokalypsu a bojí se, aby si kritikou nezavařil

Peking (od našeho zpravodaje) - V dějišti her tak hokejový brankář Šimon Hrubec může trénovat a hrát, coby blízký kontakt ale musí cestovat a stravovat se samostatně.

Neříkáte si, že jste trochu smolař?

Spíš mi to přijde úsměvné. Podle norem už jsem měl být úplně zdravý člověk, jenže kvůli spolucestující teď musím být sedm dní víc hlídaný a dvakrát denně testovaný. Doufám, že se mi to v zápase vrátí tyčkou, od které se puk odrazí do hřiště, a ne do brány.

S oněmi omezeními problém nemáte?

Musím zůstat sám na pokoji, ale to bych chtěl i tak. Snad se dvěma testy denně nezvýší riziko výskytu covidu. Už to ale neřeším, protože výsledky jsou nahodilé, jako když si hodíte mincí.

Nepropadal jste v Praze panice, že olympiádu nestihnete?

Bál jsem se, že mi ve 30 letech uteče poslední šance chytat na olympiádě. V jednu chvíli už jsem byl načatý, skoro jsem už nevěřil. Pomohlo mi, že zavolal trenér Pešán a podržel mě.

Co vám řekl?

Že mi věří a že na mě počká, i kdybych měl přijet v půlce turnaje. Jen ať se v klidu připravím. To mě hrozně uklidnilo a říkal jsem si, že to bude fajn. Je příjemné, že mi trenér věří, na druhou stranu nechci zklamat jeho důvěru.

Už věříte, že teď o turnaj snad nepřijdete?

Atmosféra už na mě dolehla. Když jsem při tréninku viděl v rohu kluziště olympijské kruhy, jen jsem si tak přejel okolo nich a řekl si: Jsem tady! Měl jsem velkou radost.

S aklimatizací nemáte problém?

Nějak jsem to propočítal a neskutečně jsem to trefil! V sobotu jsem šel spát v půl jedenácté, ráno jsem se vzbudil v šest a byl jsem okamžitě aklimatizovaný. To se mi ještě nestalo. Necítím žádnou únavu. Takhle rychle mi to nešlo, ani když jsme tady hrál za Kunlun.

Jak jste se po prvním, téměř dvouhodinovém tréninku v Pekingu cítil?

Před odletem jsem chodil na led v Praze, protože už jsem měl negativní testy. Takže teď jsem si to po dvou dnech jen oživil, abych ošoupal rez ze svalů.

Nebojíte se, že dlouhá absence společných tréninků vás může připravit o post jedničky?

Nechám na trenérovi, koho určí do brány.

Na tréninky vás s útočníkem Sedlákem, který je rovněž veden jako blízký kontakt, vozí speciální auto?

Ano a musím říct, že jsem za to rád, protože jezdí dřív než týmový autobus. Potřebuju být v hale o půlhodinu dřív, abych si udělal svoje věci. Nevyhovuje mi jezdit až s mužstvem.

Jídlo vám nechávají před pokojem?

Přesně tak a sním všechno, protože po covidu pořád nic necítím. Jinak mi ale některá další opatření, která tu musíme dodržovat, přijdou k zamyšlení. Nevím ale, jestli se k tomu můžu vyjadřovat, abych si nezavařil.

Berete přílet do Pekingu částečně jako návrat domů, když jste tu za Kunlun dříve chytal?

Bylo to takové... Letiště jsem poznával, viděl jsem stejná policejní auta, stejné taxíky, projížděl stejnými místy. Jen na letišti to vypadalo, jako by byla nějaká apokalypsa. Normálně bylo úplně plné lidí. Jako ve videohře, kde čekáte, kdy na vás odkud někdo vyskočí. Bylo to zvláštní.