Článek
Filippi vyprávěl o období od šesté do osmé třídy, kdy sám hrál za Dvůr Králové a jejich věčným rivalem byl Kolín. Právě v něm působila Mrázová i třeba Jaroslav Vlach, dnes paradoxně Filippiho spoluhráč v extraligovém Liberci.
„My byli vždycky druzí, protože první byl Kolín, který jsme snad nikdy neporazili. Vždycky když Kolín přijel, tak jsme koukali, jestli dorazila i Mrázová a Vlach. A když ano, tak jsme si jen řekli: ‚Tak dneska zase nic.‘ Katka Jardovi hrála na centru a bylo to neskutečné. Připravovala mu to a Jarda měl v sedmé osmé třídě stejnou ránu golfákem jako dnes,“ líčil v příspěvku.
Sama Mrázová jeho salvu slov symbolicky poslouchala v útrobách liberecké arény, Filippiho hokejovém domově, kde byly během únorového reprezentačního turnaje společně se spoluhráčkou Terezou Vanišovou rovněž hosty Příklepu.
„Já odmalička hokejově vyrůstala s kluky, hrála jsem s nimi do deváté třídy. Proti Tomášovi jsem chodila na buly. Já si to užila, protože jsme měli výbornou partu. Všichni mi pomáhali a měla jsem štěstí, že mě kluci vzali mezi sebe. Nebyla jsem tam jako holka, ale jako hráč. A je hezké, že si to Tomáš pamatuje.“
Vlastně si Filippi pamatuje ještě víc. Vzpomínal na zápas, před kterým jejich trenér říkal, ať se chovají k Mrázové jako gentlemani. „Mají tam u holku, tak opatrně, ať ji někdo netrefíte, říkal. Po první třetině měla 3+2, tak trenér v kabině spustil: ‚Tak už ji snad někdo trefíte, ne? Tady z vás dělá blbce!‘“
Příklep s českými reprezentantkami Kateřinou Mrázovou a Terezou VanišovouVideo: Sport.cz
Mrázová se usmívá, ale nepopírá, že v té době vládla krajským statistikám. Dokonce když její spoluhráči dostali pozvánky do výběrů a reprezentací, tak se prý ptali: „A Mrázová jako nepojede?“ A až trenéři jim vysvětlili, že jako holka nemůže.
Ale ne všechno bylo růžové. Od soupeřů si leckdy vyslechla, viděla výrazy pohrdání. „Pamatuji si ve Zlíně, že tam padaly nadávky, že je nemohu nahlas říct. Byly ošklivé. Mě to vyhecovalo, ale pro rodiče, kteří to poslouchali, to byl ‚zážitek‘. Ale my jsme s Jardou Vlachem o sobě věděli poslepu. Klučičí hokej mi celkově chybí, holčičí je jiný.“
I její reprezentační parťačka Vanišová dlouho hrála v klučičích týmech. V mladším dorostu v Písku se třeba krátce potkala s Miroslavem Indrákem, dnes útočníkem extraligové Plzně, v níž působí i snoubenec Vanišové Adrián Holešinský. „Zlomový bod byl v mladším dorostu, kde kluci fyzicky dospěli, a už to nebylo tak jednoduché jako v sedmé osmé třídě. Oni nabrali sílu, i když jsme trénovali stejně. Hrála jsem i ve starším dorostu. A taky na to ráda vzpomínám, protože ten hokej byl jiný,“ říká Vanišová.
I ona působí v zámořské PWHL, kde hraje za Montreal.
Obě reprezentantky, které v dubnu čeká světový šampionát, se tak shodují na tom, že pro hokejový rozvoj dívek je zhruba do 15 let velmi důležitá konfrontace s chlapci. A je to dáno i tím, že dívčí hokej ještě není v Česku tak rozšířený.
„Moje rada zní, aby hrály s těmi kluky co nejdéle. Holky se musí vždycky na ně dotáhnout, musí v tréninku odvést maximum, je to rychlejší. Nás to posunulo k lepšímu,“ říká Mrázová. A Vanišová přidává ještě jednu myšlenku: „Bylo by dobré, kdyby to bylo podporované i od klubů, aby holky daly mezi kluky. Chápu, že pro ně není priorita vychovávat holky, které jim do áčka nepůjdou, ale ženskému hokeji by to ohromně pomohlo.“
