Článek
„Lidé mi říkají, že máme podobný styl i bruslení. Já si ale tátovu kariéru moc nepamatuju. Někdy se na jeho starší zápasy rád podívám, ale už jsou těžko k dohledání,“ pousmál se po pondělním tréninku v Chomutově, kde reprezentaci do dvaceti let čeká Turnaj pěti, Richard Žemlička junior.
Jeho táta udělal velkou kariéru především ve Spartě, s níž slavil dva mistrovské tituly. Navíc ji dlouhé roky vedl jako kapitán. Má bronz z olympiády, další tři ze světových šampionátů. Takže jeho 19letý syn má co dohánět, byť má teprve všechno před sebou. A aby nebyl neustále srovnáván s otcem, nabral už před dvěma lety směr sever.
Ve Finsku podepsal smlouvu se SaiPou, týmem, který to v minulé sezoně dotáhl až do finále Liigy. „V Česku není těžké s mým jménem hrát, ale kluci na něj koukají. Občas zazní něco ve stylu, že jsem syn trenéra, ale s tím se nedá nic dělat. Táta to měl horší, vyprávěl mi, jak na něj pokřikovali a nadávali mu do cikánů. Tomu se vždycky zasměju,“ nedělá si z toho těžkou hlavu Žemlička junior.
Výhledově má před sebou dva cíle. Dostat se do nominace pro světový šampionát dvacetiletých a konečně se prosadit do prvního týmu finského vicemistra. Zatím zapsal start jen v přípravě, ale na soutěžní debut stále čeká.
To Vladimír Dravecký už loni tři duely ve švédském Rögle zapsal. Teď je čas, aby přidal další. Zatímco jeho spoluhráč z reprezentace Žemlička už ve dvacítce patří mezi zkušené, syn třineckého, a stále ještě aktivního, hráče ve svých 17 letech u nejvyšší juniorské kategorie teprve začíná.
Přes slovenskou reprezentaci do Česka
„Vážím si toho, že taťka hokej hrál. Teda pardon, ještě hraje. Pro mě je to výhoda, umí mi poradit,“ vyprávěl mladší z Draveckých. Jeho táta je pětinásobný mistr s Třincem a ačkoli je útočník, uměl zaskočit i v obraně. Vladimír junior je naopak obránce s výraznými ofenzivními choutkami.
„Ale po tátovi bych rád něco měl. Vždy hrál tam, kde bylo potřeba. Myslím, že takoví hráči jsou v dnešní době cenní, takže na něj chci navázat. I když jsem trochu útočnější,“ tvrdí nadějný obránce, jenž toho na svůj věk už zažil dost. Narodil se ve Spojených státech, ale celá jeho rodina pochází ze Slovenska. Vyrůstal nicméně v Třinci a cítí se nejvíc jako Čech.
Po tátovi ale chtěl reprezentovat Slovensko. Proto dal Ocelářům před dvěma lety vale a zamířil do Košic s výhledem, že na šampionátu hráčů do osmnácti let bude reprezentovat Slováky. Jenže trenéři ho nakonec na turnaj nevzali a Dravecký se rozhodl pro Česko. „Tenhle hráč je neuvěřitelnej. Bek číslo jedna za pět let u nás v národním týmu,“ napsal loni v červenci na adresu mladého praváka Jakub Voráček na síti X.
Řešila se i možnost, že by zabojoval o první tým v Třinci, aby hrál s tátou. Nakonec ale Dravecký zvolil Rögle. „Hodně mě chtěli už předloni. Pro můj rozvoj je švédská škola lepší. Několikrát se mi stalo, že jsem udělal chybu a šel sedět. Ve Švédsku vám to vysvětlí a chtějí, ať si to dovolíte znovu,“ popisoval rozdíly.
Kromě Žemličky a Draveckého nechybí v nominaci na Turnaj pěti ani Tomáš Galvas, jehož otec ještě nedávno válel v extralize. Stejným příběhem by se mohl chlubit i Adam Benák.
