Článek
Za covidové éry byl na jednom turnaji pojistkou, kdyby pozitivní test znemožnil některému z brankářů účast. V roce 2023 ho zase kouč Jalonen pozval na první kemp před mistrovstvím světa, jenže ani do jednoho zápasu proti Německu nezasáhl, a tak u Nicka Malíka bude platit, že do třetice všeho dobrého.
„Teď to bude o něčem jiném. Hrajeme proti Finsku, Švédsku, Švýcarsku, které patří mezi top 5 nebo top 6 týmů na světě. Doufám, že dostanu zápas. Jsem tady v trochu jiné pozici, předtím jsem spíše jen trénoval,“ říká Malík. „Cítím se dobře, nikdy jsem proti těm týmům na dospělé úrovni nenastoupil. Ale když budu pokračovat v tom, co dělám, tak budou zápasy pozitivně na mé straně.“
Třiadvacetiletý brankář, který se narodil v americkém Raleigh během angažmá jeho táty u zdejších Hurricanes, zažívá v Plzni báječnou sezonu. Průměr inkasovaných gólů je na hodnotě 1,69, což je nejlepší numero ze všech extraligových brankářů. Že by to ale byla jeho životní sezona, si nemyslí.
„Ve Finsku jsem měl první sezonu hodně dobrou, pak přišly dvě trošku slabší. Teď v Plzni navazuji na slušnou minulou sezonu a je to vizitka toho, jak se mnou pracuje pan Pejchar (trenér brankářů). Celkově pro mě moc znamená důvěra a to, jak mi v Plzni věří trenéři. Mám klid na práci a snažím se to oplatit.“
V Plzni nedávno prodloužil o další dva roky smlouvu, což mu podle jeho slov dodá klid na práci i další posun. „Rozhodoval jsem se i trošku srdíčkem. Pořád jsem dost mladý na to, abych si jednou splnil sen.“ A tím snem je samozřejmě NHL. Se zámořskými kluby v posledních sezonách podepsala kontrakt řada extraligových gólmanů, česká brankářská škola tam má pořád zvuk a i Malík cítí, že když k tomu přidá starty v reprezentaci, může se i jemu brána otevřít.
„Myslím si, že kdokoliv reprezentuje, tak mu to vždycky pomůže. I kdybych se do NHL nedostal, tak přece jenom po Evropě to pro týmy, které podepisují hráče, znamená hodně, když hráč reprezentuje a zvládá mezinárodní úroveň. Je to plus,“ míní Malík. „V posledních třech letech extraliga výrazně stoupla, kvalita je na takové úrovni, že brankáře dokáže na zámoří připravit.“
Jsou to čtyři roky, co se kolem Malíka rozpoutala „kauza“, když se po dvou předchozích účastech omluvil ze světového šampionátu dvacítek. Tehdy upřednostnil angažmá ve finském klubu KooKoo Kouvola, leckdo – třeba i tehdejší reprezentační kouč Filip Pešán – to bral jako určitou neúctu k národnímu týmu. Že by to Malíkovi uškodilo v budoucnosti, se ale sám hráč nebál.
„Byla to trošku složitější situace. Vypověděl jsem smlouvu v Třinci a šel jsem do Finska, kde jsem dostal šanci, kterou jsem chytil za pačesy. A myslím si, že to byl hodně zlomový moment. Abych jim to vrátil za to, že mi dali šanci. Zároveň to byl pro mě odrazový můstek do dospělého hokeje. Neodmítl jsem proto, že bych nechtěl reprezentovat, ale protože jsem prostě myslel na svoji kariéru. Konzultoval jsem to měsíc a půl dopředu s panem Láskou, trenérem brankářů, a chtěl jsem znát jejich názor. I kluci z NHL, když nemají smlouvy, taky většinou nejezdí,“ vrátil se teď Malík k událostem.
A do juniorské reprezentace se nevrátil ani při letním „reparátu“ šampionátu, kdy už dvacítku vedl Radim Rulík se současným ansámblem seniorské reprezentace. „To zase bylo úplně něco jiného. Člověk se chce připravit s týmem na sezonu. Mluvili jsme spolu o tom, jestli nechci jet, ale bylo to těžké. Zasahovalo to do přípravy. Teď, s odstupem času, když už vím, že následující sezona se úplně nevydařila, tak bych třeba jel. Ale po bitvě je každý generál. V tu chvíli jsem se takhle rozhodl a za tím si stojím.“
Nyní u stejných trenérů dostává novou reprezentační šanci, třeba ho katapultuje až do vysněného zámoří.
