Hlavní obsah

Šílenství kolem Slafkovského. V mixzóně někdy platí: raději mlčet než mluvit

Zatímco fanoušci sledují góly, přesilovky a emoce na střídačce, skutečný boj často začíná až po závěrečné siréně. V zákulisí slovenské reprezentace se rozbíhá závod s časem, kamerami i vlastními emocemi hráčů. Mediální manažer Tomáš Kyselica v podcastu suSPEAK otevřeně popsal, jak vypadá realita hokejové mixzóny, proč je někdy nutné hvězdy doslova „odtáhnout“ od mikrofonů a co všechno musí tým zvládnout, aby kabina zůstala chráněná i v momentech největšího tlaku.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Juraj Slafkovský ze Slovenska zdraví diváky po vítězném čtvrtfinále na olympijských hrách v Miláně.

Článek

Kyselica přiblížil realitu, kterou televizní kamery většinou nezachytí, především dění v mixzóně bezprostředně po závěrečné siréně. „Máme na starosti externí komunikaci, obsah na sociální sítě i koordinaci médií,“ vysvětlil svou roli. Realizační tým tvořilo během olympiády osmnáct lidí, ale právě mediální servis patří k nejcitlivějším částem fungování mužstva.

Po zápase chtějí hráči co nejrychleji do kabiny. Regenerovat, vychladnout, srovnat emoce. Realita je však jiná. „Nestihneme si ani plácnout a už je novináři zastavují. Je to freeride a brutálně rychlé,“ popsal atmosféru v mixzóně. Platí přitom jednoduché pravidlo: hráč by měl dostat alespoň pár minut na zklidnění. V emočním vypětí totiž může padnout věta, která pak žije vlastním životem. „Zlaté pravidlo je, že po zápase v emočním vypětí je někdy lepší neříct nic než říct hloupost,“ vysvětlil.

Kyselica zmiňuje také pravidlo 90 sekund, tedy časový limit pro rozhovor, aby měla média rovný přístup a hráči nebyli přetěžováni. V praxi je ale nutné vše citlivě korigovat. „Musíme to kontrolovat. Když vidíme, že už je toho na hráče moc, zasáhneme,“ říká Kyselica. Snahou je seskupit novináře, zkrátit čekání a umožnit hráčům co nejrychlejší návrat do zázemí. I po vítězném utkání totiž mohou stát na několika stanovištích desítky minut.

Největší nápor logicky dopadá na největší jména. U slovenské reprezentace to byl především Juraj Slafkovský. „Když jde Slafkovský na dvacet stanovišť, nemůžete ho tam nechat pět minut na každém,“ přiznal mediální manažer. Po náročném utkání tak může hvězda stát zpocená v mixzóně ještě další půlhodinu, zatímco se kolem ní střídají kamery a mikrofony. Hráči z NHL jsou na podobný tlak zvyklí a berou ho jako součást profese. Evropští hráči si na masivní mediální servis zvykají postupně, junioři jej často zažívají poprvé.

Právě s mladšími reprezentanty proto pracují systematicky. „Máme pro ně osnovy i mediální tréninky. Snažíme se je připravit na to, co je čeká,“ popsal Kyselica. Cílem je, aby hráči dokázali vystupovat profesionálně, ale zároveň nebyli vystaveni zbytečnému tlaku. „Kdyby měli říkat všechno, co cítí, musely by se ty rozhovory vypnout,“ poznamenal s nadsázkou.

Úkolem mediálního týmu tak není být populární, ale chránit kabinu. Hlídá čas, vytíženost hvězd i tón komunikace. Zajišťuje, aby po mediálním maratonu zbyla energie na regeneraci a další zápas. Kyselica však zmínil i odlehčenější momenty, třeba jak si kabina jednomyslně zvolila virální hit „Cingi lingi bom“ jako gólovou píseň nebo jaké je spolupracovat s trenérskou legendou Craigem Ramsaym na knižní biografii.