Článek
Minneapolis (od našeho zpravodaje) - Narodil se v USA, jeho táta odehrál 72 zápasů za slovenskou reprezentaci, Vladimír Dravecký mladší se však cítí jako Čech. „Tam jsem chodil do školy a strávil tam nejvíc času, takže k Česku mám určitě nejblíž,“ vysvětluje pro Sport.cz.
Přitom aby mohl nastupovat za Slovensko, před dvěma roky zamířil z Třince do Košic. Jenže od našich východních sousedů nepociťoval zájem o své služby. „Už je to za mnou. Nesmírně si vážím toho, že můžu reprezentovat Česko. Znamená to pro mě moc,“ pochvaluje si. „Ukázalo se to jako správné rozhodnutí,“ míní.
Navzdory větší konkurenci v defenzivě národního týmu se už letos probojoval do nominace na mistrovství světa dvacítek, na kterém si může zahrát i příští rok. „Máme tu úžasnou partu. Užívám si každý den,“ usmívá se ofenzivně laděný zadák, jenž se v odhadech příštího draftu do NHL pohybuje kolem druhého kola. „Na draft se nekoukám, soustředím se jen na mistrovství. Vím, že turnaj sledují skauti, ale já tu jsem kvůli týmovému úspěchu,“ říká.
Před rokem si vyzkoušel Švédsko, kde nakoukl i do seniorské soutěže, v létě zamířil do zámoří. V Brantfordu v kanadské OHL válí i po boku Adama Benáka s Adamem Jiříčkem, dalšími hráči aktuálního výběru. „Je super, že jsme tam tři Češi. Baví nás to spolu,“ podotýká.
Vladimír Dravecký mladší v českém dresu
S krajany tráví spoustu času. „S Jířou spolu bydlíme ve stejném baráku a Beny hned vedle nás. Stará se o nás stejná rodina. O nás rodiče, o Benyho prarodiče,“ líčí. „Připadáme si jako bráchové. Pomáháme si, máme blízký vztah,“ pokračuje.
V Kanadě si našel i novou zálibu. „S Jířou hrajeme kulečník, doma máme stůl. Chytlo nás to, jsme velcí rivalové a pořád spolu soutěžíme. A podle mě jsme v tom fakt dobrý,“ směje se Dravecký. Brantford si pochvaluje i po hokejové stránce. „Jedna z nejlepších juniorských soutěží na světě. Cítím, že se neustále zlepšuju,“ vykládá.
I navzdory časovému posunu se stále stíhá dívat na zápasy svého otce v Třinci. „Už si ze mě všichni dělají srandu, že taťku sleduju víc než sebe. Často obětuju nějakou svou aktivitu a raději se podívám v televizi na jeho zápas. Je to pro mě důležité, jsem vděčný za náš vztah,“ popisuje mladý obránce, který oslavil osmnáctiny teprve před necelými dvěma týdny.
Hokej je u Draveckých pochopitelně nejčastější téma. „Někdy ho řešíme až moc,“ culí se syn. „Už jsem dorostl do věku, že si mu taky můžu dovolit poradit. Občas si všimnu něčeho, co třeba vidím jinak než on, tak m to řeknu. Ale neděje se to často,“ ví.
Táta působí už dvanáctou v sezonu v Třinci, kde plní roli defenzivního útočníka. „Na to, že mu je čtyřicet, pořád hraje výborně a jsem na něj ohromně pyšný. Má neskutečné zkušenosti a úžasnou kariéru, takže jsem rád za každou jeho radu,“ oceňuje Dravecký mladší.
Za Třinec hrál v mládeži, vedle otce zatím nastoupil pouze v jedné exhibici. Jestli se rodinné dvojici ještě povede v profesionální kariéře potkat na ledě, talentovaný bek netuší. „Nikdy nevíte, všechno je možné,“ nadhazuje Dravecký. On sám zatím návrat do Česka neplánuje, v Kanadě je spokojený. „Teď chci zůstat v Brantfordu a po draftu se uvidí,“ dodává.
