Článek
Minneapolis (od našeho zpravodaje) - Na šestnáctku loňského draftu do NHL jde chvála i ze zámoří. Server Daily Faceoff označil plzeňského rodáka za úplně nejlepšího hráče ve skupinové fázi šampionátu.
Jak zvládáte porci přes 24 minut na zápas?
Tady se na únavu nehraje. Turnaj je krátký a musím do toho dát všechno. Není na co se šetřit. Moje role je pomáhat na obou stranách hřiště, na přesilovkách i oslabeních, takže to je asi důvod, proč mám tak vysoký icetime. Beru to a vím, že tým stojí nějakým způsobem na mně, i když jenom na mně ne.
Předchozí dvě sezony jste laboroval s pravým kolenem, které vás dlouho trápilo. Jak se hraje, když vás konečně nic neomezuje?
Rozhodně snadněji. Je to super. Konečně můžu makat na sto procent a dělat to, co mě baví. To v posledních letech nešlo.
Trefil jste se proti Dánsku i Lotyšsku, a především jste krásnou parádou rozhodl duel s Finskem. Pomáhají vám branky k sebevědomí?
Samozřejmě mě potěšily. O trefě s Finskem jsem už mluvil hodně. Proti Lotyšům jsem do toho praštil, taky to tam spadlo. Doufám, že si formu přenesu na play off, kde ty góly budou ještě důležitější.
Měli jste přání, koho pro čtvrtfinále dostat?
Tolik jsme to neřešili, ale samozřejmě jsme sledovali zápas Kanady s Finskem. Přeci jenom je příjemnější jít do čtvrtfinále proti Švýcarům než proti Americe. Nebudu lhát, že ne. Ale stejně je to hokejový zápas a stát se může cokoli. Takže je to jedno. Dvakrát jsme ve čtvrtfinále porazili Kanadu, teď máme Švýcary. Uvidíme.
Trenérovi se po čtvrtečním tréninku nezdálo mentální nastavení týmu. Jak to vidíte vy?
Za mě je všechno v pohodě. Je pravda, že proti Lotyšsku jsme nezvládli přístup k zápasu, i když jsme věděli, že nás čeká slabší soupeř. Nedokázali jsme hrát stejným způsobem jako proti top týmům. To byla jediná chyba v našich hlavách. Ale nedělal bych z toho drama, utkání jsme vyhráli za tři body. Teď víme, že nás čeká nejdůležitější zápas a že ho zvládneme. Věřím, že v týmu budeme maximálně připravení, předvedeme výkon na sto procent a nedáme jim šanci.
Je velká motivace přidat do sbírky třetí medaili z dvacítek, a ještě po dvou bronzech vylepšit její hodnotu? Můžete předehnat bratra Davida, který získal před třemi roky stříbro.
Samozřejmě je to obrovská motivace. Bylo by hezké mít ze tří mistrovství tři medaile. Je to náš cíl a doufám, že se nám to splní. Občas si vzpomenu na to, že to je poslední šance, poslední mládežnická akce. Asi po konci budu malinko smutný, bude mi to chybět. Ale teď jsem stále tady a doufám, že nějakou placku uhrajeme. Myslím, že máme na to projít až do finále.
Jste se starším bratrem, který působí právě v Minnesotě, v kontaktu?
Voláme si skoro každý den. A byl se podívat na první zápas s Kanadou. Pak musel odjet s týmem na trip, takže už asi na další utkání nedorazí. Ale konečně jsme spolu strávili Vánoce. I s rodiči, kteří za námi přijeli na měsíc. Brácha hrál na třech šampionátech, já taky, takže už šest let jsme neměli rodinné Vánoce. Teď nám to vyšlo, což bylo skvělé.
David poznává tvrdou realitu boje o místo v NHL. Jak to nese?
Zase ho poslali dolů, ale on to bere v pohodě. Ví, že to je byznys. Nemá to snadné v té nabité obraně, ale oba věříme, že jeho čas přijde. Každý by chtěl hrát NHL hned, ale takhle jednoduché to není. Jeho výkony se zlepšují, pracuje pořád stejně a nedělá si z toho hlavu. To je klíč k tomu, aby se usadil nahoře.

Obránce české dvacítky Adam Jiříček
Jaká je vyhlídka pro vás v St. Louis, které vás draftovalo v prvním kole?
Nějaký výhled máme, ale záleží, jak budu dál hrát. Slyšel jsem nějakou chválu, za což jsem rád, ale musím to dál potvrzovat. Příští léto snad přijdu do kempu o krok lepší a přesvědčím vedení, že jsem schopný hrát na té nejvyšší úrovni. To je můj cíl každý rok. Musí se toho sejít hodně, i štěstí. NHL je nejlepší liga na světě a není lehké se do ní dostat. Každý den tomu obětuju všechno.
V Brantfordu v juniorské OHL trénujete pod vedením bývalého beka Jaye McKeeho. Co vám předává?
Spoustu zkušeností. On byl jeden z důvodů, proč jsem tam šel. I v St. Louis chtěli, abych hrál za Brantford, protože trenéra dobře znají. Je to super kouč, má v NHL odehráno spoustu zápasů. Myslím, že tam bude brzo i trénovat, protože na to má kvalitu a je o něj zájem.
V klubu působíte se dvěma dalšími krajany, Adamem Benákem a Vladimírem Draveckým. Jak vám to pomáhá?
Je super, že mezi Kanaďany jsme tři kluci z Česka. Bydlíme spolu a máme společnou pohodu. Jsme jako bráchové. Užíváme si hodně srandy. Super, že můžeme strávit společnou sezonu a zpříjemnit si ten čas.
Vaší nejoblíbenější zálibou s Vladimírem Draveckým je prý kulečník.
Jo, máme doma stůl. Dřív jsem to nehrál, naučil jsem se to až v Brantfordu, ale hodně nás to chytlo a dost se zlepšujeme. Ve volném času si radši než videohry zahrajeme kulečník. Je mezi námi velká rivalita, já nerad prohrávám. (směje se)













