Hlavní obsah

Obrovský potlesk pro Ondru! Lezecký profesor zase proháněl mladíky

Aktualizováno

S výrazně mladšími mrštnými Asiaty česká legenda pořád drží krok. Třiatřicetiletý Adam Ondra při Světovém poháru v lezení na obtížnost skončil na pražské Štvanici pátý, když ve večerním finále potvrdil své umístění ze semifinále. Na tenisovém centrkurtu se dočkal nadšeného aplausu diváků, mezi nimiž nechyběla ani jeho rodina se synem Hugem.

Potlesk pro Adama Ondru. Moc jsem si to užil, v páté místo jsem rozhodně nedoufal. Video: Sport.cz

Článek

Berete takový výsledek?

Stoprocentně! Trochu mě mrzí, že jsem si pak ještě nezabojoval. Když jsem spadl, cítil jsem se relativně čerstvý. Tam přišla trochu čtecí chyba, ale těžko říct, jestli jsem ten krok mohl udělat.

V čem čtecí chyba na jednatřicátém úchytu spočívala?

Stejně jako několik dalších závodníků jsem to trochu očůral a vynechal pár chytů. Ale jak jsem chytnul tu třicítku, měl jsem pravou ruku výš, než bylo třeba, a nevycházela mi tam pravá noha. Naskočil jsem z levé, ale to už bylo takové odevzdané. Nenapadlo mě, že kdybych se snížil, už by s mojí výškou pravá noha fungovala.

Ale za potlesku diváků, kteří přišli kvůli vám, se drobné naštvání vstřebávalo snáz.

Moc jsem si to užil. Ta cesta byla nepříjemná, některé kroky mi nechutnaly. Ale páté místo bych před závodem bral, v to jsem ani nedoufal.

Na semifinálovou cestu jste si po obhlídce moc nevěřil, jak jste viděl tu finálovou?

Myslel jsem, že by mi mohla víc sedět. Byl to vždy trochu nepříjemný krok, pak lehčí odpočinek, těžší krok, odpočinek… Myslím, že než jsem spadl, byl můj výkon takový profesorský. A že se pak stala chyba? Lezení je takový gamble, něco vás napadne, něco ne, ale pak už s tím nejde nic dělat.

Co jste říkal výkonu vašich přemožitelů, zejména vítězného Indonésana Putry Tri Ramadaniho?

Smekám. Věděl jsem, že se ta úroveň posunula, ale co dneska předvedl Indonésan, to je neuvěřitelné. Seděli jsme vedle sebe s Jakobem (bronzovým Rakušanem Schubertem) a dívali se na sebe.

Vaším cílem pro Světový pohár v Praze bylo osahat si, jestli jste pořád konkurenceschopný. To jste si tu asi potvrdil…

Páté místo je možná krásné, ale nevím, jestli mi zrovna tenhle závod ukázal, že jsem konkurenceschopný. (úsměv) Je zajímavé, jak se cesty mění. Finálová byla radikálně jiná proti semifinálové. Bavili jsme se s Italem Giovannim Placcim, který těsně nepostoupil, a říkal, jak brutální bylo to semifinále. Vidím, že konkurenceschopný jsem, pokud je cesta extrémně náročná na čtení a spousta lidí ji zkazí.

Za rok vás čeká domácí světový šampionát v Brně, byla tohle dobrá ochutnávka?

Minimálně cítím, že mě pořád baví lézt před takovým publikem. A když se to povede, chutná to sladce.

Máte v plánu během sezony další závody, nebo se vrátíte spíš do přírody a do skal?

Určitě se plánuju zúčastnit za dva týdny svěťáku v Innsbrucku. A mistrovství Evropy ve francouzském Lavalu je na konci srpna, tam se chystám také, a pak skály a příští rok se připravit na Brno.

Z Evropanů jste tu byl druhý za Rakušanem Schubertem, to dává jisté naděje pro evropský šampionát…

Určitě je větší šance být na bedně na mistrovství Evropy. Ale je třeba říct, že někteří favorité z Evropy se tu nedostali do finále, třeba Alberto Ginés López je jinak neuvěřitelně konzistentní a možná momentálně nejlepší Evropan.