Hamilton je za své rekordy vděčný. Nejsou pro něj ale podmínkou úspěchu

Hamilton svou dlouhou kariéru v královně motorsportu olemoval úspěchy. Od debutu v roce 2007 dokázal vyhrát 106 Velkých cen, 104krát startovat z pole position a 205krát dojet na pódiu. To je jen začátek výčtu Britových rekordů v šampionátu.

Dokázal také vyrovnat ikonu formule 1 Michaela Schumachera v počtu získaných titulů mistra světa. Oba jich aktuálně u svého jména mají sedm.

Dosud poslední úspěch si Hamilton připsal ve Velké ceně Katalánska, když po roce a půl poprvé vyhrál Velkou cenu jako pilot Ferrari. Právě s ohledem na tento triumf se rozpovídal o tom, co je pro něj vlastně definicí úspěchu.

„Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Úspěch se podle mě dá vnímat z různých pohledů. Myslím si, že pro zbytek světa jsou to hlavně má vítězství a celkově výsledky. Pro mě osobně je to ale spíš pokrok,“ vypověděl 41letý Brit.

„Nejcennější je pro mě ráno vstát, vydat ze sebe všechno a snažit se být lepší než včera. Postupně se vyvíjet v člověka, kterým chci být, překonávat překážky a skrze své činy dokazovat kritikům, že nemají pravdu,“ přemítal Hamilton.

„Je důležité se pořád posouvat vpřed. Proto jsem taky vždycky říkal, že si svých rekordů cením, ale moc na ně nemyslím. Je to součást mé cesty, ale ne ta nejdůležitější. Důležité je pořád směřovat kupředu a neohlížet se zpět,“ dodal.

Hamilton se po loňské sezoně, v níž poprvé v kariéře ani jednou nestanul na pódiu Velké ceny, letos dočkal první výhry ve Ferrari. Po sedmi podnicích roku je na průběžném druhém místě v pořadí jezdců a začíná se o něm mluvit jako o aspirantovi na titul.

Ani ve 41 letech se navíc nechystá svou kariéru ukončit. Smlouvu má s italskou stájí platnou nejméně do konce roku 2027 a podle vlastních slov „bude ve formuli 1 ještě dlouho“. Navíc se zdá, že se mu jeho přístup začíná vyplácet a dosahuje tak nejen úspěchů v očích veřejnosti, ale i těch svých.