Hlavní obsah

Na hraně vyhaslého kráteru sopky bojovali o vteřiny

PONTE DELGADA

Sjezdili celý svět. O vteřiny bojovali na všech kontinentech, ale pouze na Azorských ostrovech se piloti automobilových speciálů rvou o vteřiny na hraně vyhaslého kráteru sopky. „Je to nejkrásnější rychlostní zkouška, kterou jsem kdy jel,“ prohlásil Jan Kopecký, pilot stroje Škoda Fabia S2000.

Foto: Škoda Auto

Jan Kopecký během Rallye Azory

Článek

Českému mladíkovi patřilo po desáté rychlostní zkoušce druhé místo v osmém podniku Intercontinental rallye challenge. Piloti se v něm na ostrově Sao Miguel rvou s nástrahami šotolinové trati. A mnohdy litují, že se nemohou pokochat výhledem z vozu.

„Prakticky osmnáct kilometrů jedete na hřebeni sopky. Scenérie je naprosto výjimečná, nikdy jsem nic takového neviděl,“ přemítal devětadvacetiletý jezdec v cíli druhé etapy soutěže, která čítá celkem devatenáct rychlostních zkoušek.

Šestá a devátá se jede na vrchu kráteru Caldeira das Sete Cidades, jehož obvod měří dvanáct kilometrů a kolmé stěny porostlé bujnou vegetací jsou místy až tři sta metrů vysoké. Na dně vyhaslého kráteru jsou pak tři jezera.

„V závodě není čas se pokochat, ale v tréninku člověk okolí registruje,“ vykládal Kopecký. „Jde o jednu z nejlepších erzet v celém šampionátu,“ byl přesvědčený Juho Hänninen, lídr seriálu IRC a druhý z pilotů továrního týmu Škoda Motorsport.

Všechny cesty lemují kamenné zdi

Nebylo divu, že podél celé cesty se táhnul špalír nadšených diváků, mnohdy i v zástupech. Na jiných testech se tolik fanoušků neshromáždilo. Ale na vrcholu sopky vydrželi. A ač byli po průjezdu jediného vozu zasypáni hliněným prachem, nadšeně aplaudovali průjezdu každého závodníka. „Někde lidé přijdou jen ze zvědavosti, tady jsou hodně velcí nadšenci,“ tvrdil Hänninen.

S Kopeckým naháněli Portugalce Bruna Magalhaese s Peugoetem 207 S2000, který soutěž k obrovské radosti domácích fanoušků vyhrál. A triumfoval i obou průjezdech erzety vinoucí se po hřebenech sopky. „Člověk musí mít pořád na paměti, že nesmí auto ztratit z kontroly, protože by to znamenalo konec nadějí,“ líčil Kopecký, který nakonec jako vedoucí muž závod nedokončil a také Hänninen spadl až na třetí místo.

Na největším a nejosídlenějším z devíti Azorských ostrovů všechny cesty lemují kamenné zdi, jimiž farmáři v minulých stoletích oddělili pole. Ve vyšších polohách jsou zase cesty vyražené jako tunely do hliněných valů. A jinde jsou děsivě hluboké strže. „Pustit si auto do smyku je velký risk,“ vysvětluje Kopecký. „Ač nepršelo, cesty hodně kloužou,“ vykládal Hänninen.

Reklama

Související témata: