Hlavní obsah

ANTOŠOVA BŘITVA: Kauza Lakatoš? Jalonena nechápu. Je ješitný a jeho jednání dětinské

7. 12. 2022 22:08

Extraligu čekají poslední dvě kola před reprezentační pauzou a na přetřes se dostane národní tým a Kari Jalonen, který na středeční nominační tiskové konferenci před Švýcarskými hrami nechtěl hodnotit některé nepovolané hokejisty, ale nakonec je stejně hodnotil. A to tak nešťastně, že až po tiskovce. A navíc hráče trochu pošpinil.

Foto: Sport.cz s využitím Borgis/Vlastimil Vacek

Trenér české reprezentace Kari JalonenFoto: Sport.cz s využitím Borgis/Vlastimil Vacek

Článek

Pochopitelně mluvím o Dominiku Lakatošovi. Jako kdyby Kari Jalonen neměl rád hráče ročníku 97. V minulé sezoně nevzal na MS Filipa Chlapíka, nejlépe bodujícího hráče základní části extraligy, teď zase přehlíží vítkovického lídra tabulky produktivity domácí soutěže Lakatoše, jenž má úžasnou sezonu.

Nakonec pod tlakem novinářů vyplavalo na povrch, že Lakatoš odmítl pozvánku do kempu nároďáku před letošním MS. Jestli šlo o zranění hráče, nebo dovolenou, už nechme stranou. Současné jednání Jalonena mi ale přijde strašně dětinský. Na tak úspěšného trenéra s takovým jménem je to hodně ješitný a moc to nechápu.

Dominik Lakatoš může udělat jediné - dál pracovat, hrát co nejlíp, aby všechny přesvědčil, že do reprezentace patří. Kari Jalonen by ale měl udělat vstřícný krok a uvědomit si, že lidi dělají chyby nebo jsou prostě zranění a necítí se, anebo prostě jedou na dovolenou.

Každý hráč si někdy chce ulevit a dopřát trochu volna, což je podle mě pochopitelné. Dominik Lakatoš není jediný hráč, který odmítl reprezentaci. A moc mi nesedí, proč by za to měl být takhle trestaný.

Za daleko horší věc ovšem beru, že trenér národního týmu nejdřív řekne, že nebude komentovat žádného hráče, který není v nominaci, a pak to tam pokoutně vpustí. To není vůči hráči opravdu fér.

Neslibovali jsme si od Kariho Jalonena, že spojí český hokej?

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Dominik Lakatoš pozvánku do národního týmu nedostalFoto: Jaroslav Ožana, ČTK

Krátce bych se ještě zastavil u tří extraligových trenérů, kteří byli do funkce jmenováni až v rozběhnuté sezoně. Plzeň Petra Kořínka uvedla už po druhém kole a musím čít, že ač se to zprvu mohlo jevit jakkoliv podivně, byl to výborný tah.

Posun Západočechů na šesté místo ze suterénu tabulky hovoří za všechno. Už méně si jsem jistý u Karla Mlejnka za Vladimíra Růžičku, protože Litvínov se pořád drží dole a není to úplně ono, co si klub a Pavel Hynek od změny slibovali.

A pak je tu Miloslav Hořava. Když jsem říkal, že mi na střídačce Sparty chybí trenér, který se věnuje vyloženě obraně, hodně lidí se mi smálo. A teď se ukazuje, že Hořava dokázal mužstvu perfektně vysvětlit, co chce, a sparťanská obrana jako by vystoupila ze stínu a hraje výtečně.

Opravdu klobouk dolů před Miloslavem Hořavou. Když jsem viděl zápasy Sparty pod Pavlem Paterou, obránci mi přišli jako ve velké tmě. Vůbec nevěděli, co mají dělat. Pod Hořavou jako by uviděli světlo na konci tunelu a toho se chytli.

Není náhoda, že Sparta za sedm zápasů s Hořavou dostala jen šest gólů. Hráčům trenér dokázal vysvětlit, co mají dělat, oni to pochopili a vrátili se do správného nastavení. Defenziva Sparty už vůbec není trapná jako v úvodní čtvrtině sezony.

Reklama

Související témata: