ANTOŠOVA BŘITVA: Správná změna u dvacítky. Štvou mě jenom čachry s návštěvností

Radim Rulík a poté Patrik Augusta dokázali přivézt už tři medaile po sobě. A hlavně změnili českou hru tak, že konečně jenom nebráníme a hrajeme otevřenou partii i s těmi nejlepšími týmy. A hrajeme vyrovnané zápasy s kýmkoliv.

Cítím z reprezentace dobrou náladu, možná až nádech uspokojení. Ve čtvrtfinále nás čeká Švýcarsko, hratelný soupeř, ale kluci rozhodně nemůžou zůstat v klidu. Tohle mistrovství může přinést překvapení, snad ne na náš úkor, to by bylo velké zklamání.

Doufám, že k tomu hráči přistoupí úplně jinak než k zápasu s Lotyšskem. Věřím, že budou mnohem víc nažhavení. Jde také o to, aby neznervózněli a byli si pořád jistí tím, co ukázali, že umí zahrát proti kvalitním soupeřům.

Postup do semifinále by bylo završení úspěšné doby, kterou nastavili Augusta s Rulíkem. A věřím, že tenhle výběr se může posunout ještě dál než k bronzu.

Vyvstává ale další otázka, co bude dál? Kdo převezme po Patriku Augustovi českou dvacítku, která nám dělá poslední roky takovou radost? Asi v hlavě nemám konkrétní jméno, ale doufám, že to bude trenér otevřený téhle moderní a aktivní hře. A znovu posune mládežnický hokej o kousek dál.

Líbil by se mi tam nějaký odborník, který umí prokazatelně pracovat s mládeží, ale má i zkušenost z dospělého hokeje. Rozhodně bych ale zůstal u varianty profesionálního trenéra, který se věnuje pouze dvacítkám.

Myslím, že u kategorie do osmnácti a do dvaceti let mají být svazoví trenéři na plný úvazek. Ne kouči, kteří vedou tým v extralize nebo první lize. Je potřeba, aby trenér hráče pravidelně sledoval, vybíral si je podle toho a znal jejich přínos pro mužstvo. Tohle se poslední roky u dvacítky osvědčilo.

Na závěr musím zmínit jedinou věc, která mě na aktuálním šampionátu v Minnesotě zamrzela. Kromě posledního zápasu Kanady s Finskem neměly zápasy české skupiny v Minneapolis důstojnou atmosféru.

A přesto se od organizátorů dozvíme, že třeba utkání Česka s Dánskem sledovaly přes tři tisíce fanoušků, ačkoliv jich v hledišti sedělo reálně sotva pár stovek. Tyhle čachry s návštěvností jsou nedůstojné.

Snad už si ve zbytku turnaje pořadatelé nebudou muset diváky vymýšlet a vrchol šampionátu nabídne skvělou podívanou včetně atmosféry, která k vrcholovému hokeji neodmyslitelně patří.