ECHO BUNDESLIGY: Hranáč s Coufalem teď tvoří základ pro baráž. Na Schickovi leží tíha

Výhra Hoffeiheimu 1:0 nad Leverkusenem je pro mě překvapením. Když jsem hrával za Bayer, Hoffenheim byl náš nejoblíbenější soupeř, se kterým jsme snad nikdy neprohráli. V současné formě Hoffenheimu už výsledek takové překvapení není. Klub měnil trenéry, řešil problém s fanoušky, ale poslední půlrok jede na vítězné vlně a doma je nesmírně silný.

Hoffenheim je v tabulce třetí, k tomu má zápas k dobru. Spíš mě zklamal Leverkusen, který začátek jara vůbec nechytil. Po domácím debaklu 1:4 se Sttutgartem přidal další prohru, v Bayeru si to představovali určitě jinak.

Je docela zajímavé, že Hoffenheim se ještě loni tak tak vyhnul baráži. Poučil se ale z chyb a tvrdím: Hoffenheim nikdy neměl mužstvo na padáka. Teď je navíc skvělé, že důležitou roli v týmu mají i dva Češi - Vláďa Coufal a Robin Hranáč.

Vidím je momentálně určitě i v základu reprezentace pro březnovou baráž o mistrovství světa. Mělo by to tak být. Hrají spolu v klubu, vyhoví si. Jsou v těžké a dobré soutěži, kde se jim daří. Každý má přitom za sebou jiný příběh. Vláďa Coufal po konci v Anglii nejspíš poznává, že je bundesliga pro něj místo, kde mu to sedí snad ještě víc než v Premier League. Má to takhle víc českých kluků, protože Německo se víc podobá české lize.

Hranáč neměl v Německu jednoduché začátky, ale moc se mi líbí, jak se s tím popasoval. Sám jsem zažil, když po příchodu do nového klubu, vám nikdo negarantuje místo v základní sestavě. Člověk si to musí odpracovat a vytrpět. Musí na tribunu, jde si zahrát za béčko. Potom si i víc váží, když hraje a nechce už zažít, aby vysedával na tribuně.

Robin to vzal za správný konec. I v reprezentaci se chytil, v listopadu dal první gól proti Gibraltaru. Jeho forma má stoupající tendenci a na nároďák myslet musíme, protože nás čeká nejdůležitější období roku. Reprezentaci navíc převzal trenér Koubek, který tým nezná. U Hranáče to je jiné, protože ho vedl v Plzni. Bude to stavět na klucích, kteří mají nejlepší formu.

Je otázka, jestli mezi ně momentálně patří Patrik Schick.

U něj se vše odvíjí od zdraví. Moc se mu nedaří, aby odehrál půlrok bez nějakého zdravotního problému. Když se dostane do formy, zraní se, což ho hodí zpátky. Je to těžké i na hlavu, protože po zranění musíte slevit z toho, na co jste u sebe zvyklí. Nejspíš hraje a možná trénuje s drobnými problémy, což je vždy nepříjemné. Sportovní forma není taková, jakou by si přál on i Leverkusen. Proti Hoffenheimu si ho navíc čeští kluci pohlídali, jeho výkon nebyl dobrý.

Na začátku sezony se Bayer po výměně trenéra chytil. Dostal se nahoru, kam bezpodmínečně patří. Teď po prohrách padá tabulkou. Je po půlce sezony, zápasů zbývá dost, ale sezona bez evropských pohárů by byla pro Leverkusen zklamání.

Leverkusen ale před sezonou změnil celou osu týmu, zůstal Patrik, na kterém leží tíha. Prodloužil smlouvu a bude jeden z nejlépe placených hráčů v klubu. V týmu není Boniface. Jako konkurenta má mladého Kofaneho, který má kvalitu a bude se tlačit na Patrikovi místo. Já myslím, že se ale Patrik chytí.

Za větší problém Leverkusenu vidím brankáře Flekkena, který podle mě zatím plnohodnotně nenahradil Hradeckého. Ze začátku ročníku chyboval, i ten sobotní trestňák Burger z Hoffenheimu trefil krásně, ale tohle by měl brankář chytat a týmu pomoct. Všiml jsem si, že kvůli zranění Flekken střídal a říkám si, aby Leverkusen ještě na poslední chvíli nehledal na trhu dalšího gólmana.

V tabulce je to při tříbodovém systému našlapané, horní polovina bundesligy je vyrovnaná. Jen Bayern je úplně jinde a mašíruje za titulem. Na podzim jsem se štábem Nova Sport byl v Mnichově na bundesligovém šlágru proti Leverkusenu a i Páťa Schick uznával, že je Bayern úplně jinde.

Bayern na jaře podruhé za sebou prohrával, asi potřebuje vždy v zápase nejprve trochu probrat. Pak ale rozjede brankostroj.

V sobotu to odneslo Lipsko (5:1) a vyzdvihnul bych Oliseho. Na hřiště se dostal v 57. minutě hry jako střídající hráč a obránci z něj, jeho rychlosti a techniky byli úplně vyřízení. Stačila mu půlhodina, aby si zapsal gól a tři asistence! Připomíná to časy Riberého s Robbenem. Jeden střídal druhého a Bayern v průběhu utkání byl ještě silnější.

Teď má Bayern Diáze, Gnabryho, mladého Karla. Přišel do hry Olise, přitom byl ještě zraněný Jackson. Samozřejmě v týmu je Harry Kane, který trefí bránu snad z každé pozice. O to víc uznávám trenéra Kompanyho, jenž umí postavit tým a motivovat ho. Docela mě to překvapuje, protože byl zprvu pro vedení klubu až čtvrtá nebo pátá trenérská volba. Klobouk dolů, jak tým vede a ukočíruje největší hvězdy. Každý kouč to nezvládne.

Z bundesligového kola mě taky zaujala přestřelka 3:3 Brém s Frankfurtem. Byl to páteční zápas, který jsem měl rád už jako hráč. Snad každý fotbalista vám nejen v Německu potvrdí, že když se v pátek večer vyhraje, víkend je volnější a člověk si mohl dát i nějaké to pivo. Pro diváka byl páteční zápas fakt krásný na koukání, nenudil jsem se. Brémy hrají dobře, jen jim chybí lepší výsledky. Zajímavý je i Frankfurt.

Po Bayernu vstřelili nejvíc gólů v soutěži, ale společně s Heidenheimem mají nejhorší obranu. Přitom je Eintracht sedmý, což je docela vysoko. To se jen tak nevidí! Má taky zajímavé hráče.

V klubu funguje můj bývalý spoluhráč Pirmin Schwegler, který dřív dělal i skauta Bayernu. Znám i generálního ředitele Markuse Krösche. Znal se s ním už můj táta. Markus kromě fotbalu dřív také podnikal a dodával snad půlce bundesligy auta na leasing. Teď ale nebude spokojený, protože Frankfurt zůstává za očekáváním, což odráží i to, že vyhodili trenéra Topmöllera. Tenhle kádr má mířit na poháry a ideálně Ligu mistrů.