ECHO BUNDESLIGY: Na Čvančarovi bylo vidět, že strašně chce. Alonso jako Guardiola

Začněme Mönchengladbachem. Za tři kola uhráli jen bod a teď prohrávali po půli 0:3 na Darmstadtu. Hlavně defenziva je žalostná, dostávají strašně moc jednoduchých gólů, kolem šestnáctky jsou strašně laxní. Dotahování bylo bláznivé.

Po přestávce naskočil Tomáš Čvančara a nejdříve nedal penaltu, pak ale přihrál na gól. Líbilo se mi, že zachoval chladnou hlavu, a nakonec krásnou střelou vyrovnal na konečných 3:3. Bylo by úplně bláznivé, kdyby zápas otočili, ale nepovedlo se. Pro Gladbach zřejmě smíšené pocity. Na jednu stranu ukázali charakter, ale obrana je opravdu k zamyšlení. Dvanáct inkasovaných branek za čtyři kola je strašně moc.

Čvančara šel do druhé půle s tím, aby se s výsledkem něco udělalo. Bylo na něm vidět, že strašně chce, proto si vzal penaltu. Možná i kvůli tomu ji nakonec nekopl tak, jak chtěl, vypadalo to laxně zahrané. Body ale má, svou roli splnil. To je pro útočníka strašně důležité.

V pátek se hrál šlágr dvou prvních týmů tabulky a musím říct, že střet Bayernu s Leverkusenem byl fantastický. Hlavně tedy ze strany hostů. Byl jsem zvědavý, zda navážou na aktivní způsob hry s krátkými přihrávkami a rychlým přechodem dopředu. Kouč Xabi Alonso dal tým neskutečně dohromady, některými prvky mi připomíná Pepa Guardiolu během působení v Bayernu. Hráče to musí bavit.

V kontextu celého zápasu byl za mě Leverkusen herně lepší, i když dvakrát prohrával. U Bayernu nevidím při střílení branek systémové věci, často jde výhradně o práci individualit. Na Leverkusenu je vidět rukopis s jasnými principy, což se mi strašně líbí. Srovnali na konečných 2:2 sice až díky penaltě v nastavení, ale výhra domácích by nebyla zasloužená. Leverkusen byl fotbalovější.

Historicky první výhru v bundeslize slaví po výhře 4:2 nad Brémami nováček z Heidenheimu. Tak vysoké skóre mě překvapilo, Brémy na tom byly do defenzivy organizačně dobře. Heidenheim zřejmě nakoplo, jak dokázal vyrovnat duel na Dortmundu. Je vidět, že se s ním musí počítat, dal krásné góly po hezkých akcích.

Zároveň kouč Frank Schmidt překonal rekord v délce působení v jednom německém klubu. Koučem Heidenheimu je od roku 2007 už 5 845 dní, v neděli předskočil Volkera Finkeho, jenž vedl Freiburg v letech 1991 až 2007. Je to obrovský unikát, klobouk dolů. Určitě neměl moc velký rozpočet, opakovaně však sahal po postupu mezi elitu a minulou sezonu se jim to povedlo. Zaslouženě, i když na úkor Hamburku, za to moc rád nejsem. Není jednoduché být v jednom klubu tak dlouho a hledat neustále novou a novou motivaci. Zlepšují se, kádr pořád ve skromných podmínkách doplňují.

Musím ještě zmínit, že při historické výhře dával dva góly Eren Dinkci, jenž je v Heidenheimu na hostování právě z Brém. Jedině dobře, že v Německu je pravidlo takhle nastavené. U nás to funguje obráceně a hráč proti mateřskému celku nastoupit nemůže. Kluby se hájí, že hráče minimálně z části platí. Ale proč? Zápasů v sezoně není zas tolik a takhle daného fotbalistu ještě o dva vzájemné připraví. Nikdo to neřešil, to je asi hlavní rozdíl.

A nesmíme zapomenout na forvarda Stuttgartu Serhou Guirassyho. Zaznamenal jsem ho už na jaře, kdy začal být hodně vidět a velmi pomohl Stuttgartu k záchraně. Fantastický a nechutný útočník, teď dal znovu hattrick a s osmi góly je nejlepším kanonýrem soutěže. Stuttgart jede, je produktivní a tenhle borec jim hodně pomáhá. Skvělý individuálně, rychlý a nekompromisní v šestnáctce.

Útočníkům obecně se od začátku sezony daří. Harry Kane a Victor Boniface mají čtyři branky, Jonas Wind z Wolfsburgu dokonce pět. Jsem zvědavý, jak se všem a obzvlášť Guirassymu bude dařit dál. Stuttgart od doby, co ho převzal kouč Sebastian Hoeness, změnil rozestavení i styl hry. Celkově je produktivní, čtrnáct gólů za čtyři zápasy je skvělá bilance.