ECHO BUNDESLIGY: Při rýpnutí z Leverkusenu jsem se pousmál. Bayernu nestačí jen výhra 1:0

Premiéru Edina Džeka za Schalke jsem si nenechal ujít. A hned dal gól, který mě moc nepotěšil, protože jsem fandil Kaiserslauternu, za který kdysi hrával ještě táta. Kaiserslautern vedl 2:0, skončilo to 2:2. Džeko snižoval na 1:2 a ukázal extratřídu.

Míč si zpracoval na prsa mimo obránce a skóroval. V 39 letech může být platný hráč i v bundeslize, kam Schalke patří.

Docela mě překvapilo, že si Džeko vybral tým z druhé bundesligy.

I když zrovna zápas Schalke s Kaiserslauternem měl bundesligové parametry…

Člověk neví, jak to má Edin nastavené v osobním životě. Hrával proti mně ještě za Teplice, odkud šel do Wolfsburgu. Přes něj se dostal do Manchesteru City, AS Řím, Interu Milán a Fenerbahce. Jen na podzim mu to ve Fiorentině moc nevyšlo.

Spekuluju, ale je možné, že si v Německu zvykla jeho rodina s dětmi. Hrál tam čtyři sezony a třeba ho to do Německa zase táhlo. Dočetl jsem se, že sám do Schalke zavolal. Klidně to mohla být pravda.

V týmu má krajana Katiče, který klidně mohl posloužit jako spojka. Džekovi se na reprezentačním srazu zmínil, že Schalke shání útočníka. Klubu dal vědět, že by mohl mít Edin zájem. Na Instagramu jsem zaregistroval, že se dobře zná s kondičním trenérem. Možná i to hrálo roli.

Myslím, že naopak druhořadé jsou pro Džeka peníze. Schalke mělo určité finanční starosti, ale celkově je to fantastický klub s výbornými fanoušky. Už hrál ve Wolfsburgu, což taky není nejkrásnější město. Kdyby řešil jen peníze, asi zamíří jinam.

Pokud není hloupý, má finančně vystaráno. Sám jsem ho poznal jako inteligentního kluka, se kterým jsem si v bundeslize povídal česky. Znali jsme se z české ligy, kterou opustil o rok dřív než já. Zase jsme se potkali v bundeslize a česky uměl fakt dobře.

Taky byl a stále je komplexní a urostlý útočník, který je na svou výšku výborně technicky vybavený. Možná teď trochu rychlost ztrácí, ale hlava, zpracování, krytí míče a čich na góly mu zůstává.

Pamatuju si taky mimořádnou sezonu ve Wolfsburgu za trenéra Magatha. Grafite, Džeko, Misimovič. Tahle trojka byla mašina, která zařídila titul.

Největší víkendové téma v německém fotbale je ale určitě první porážka Bayernu v bundesligové sezoně. Prohrál 1:2 s Augsburgem.

Bayern bere jen vítězství, od loňského března doma v bundeslize neprohrál. Každé jeho zaváhání v Německu znamená vždy velké haló a pro fotbal je jen dobře, že se dá Bayern porazit.

Nikdo není neomylný a když jeden ze 34 zápasů prohrajete, pořád jde o fantastickou bilanci. Proto bych z toho osobně nedělal tragédii. Bayern má po porážce stále osmibodový náskok před Dortmundem. Určité uspokojení u hráčů zákonitě muselo přijít. Je těžké se pokaždé motivovat, když soutěž suverénně vedete.

Možná koncentrace polevila. Pro Augsburg je navíc cesta do Mnichova zápas roku, mají to kousek, je to derby. Je zajímavé, že Bayern vedl a vítězství ztratil až po otočce v závěru. Projevuje se, že Bayern je tým, kterému nestačí vyhrát jen 1:0.

Po gólu se nijak nestáhne a nezmění hru, dál jede ve stejných kolejích.

V Německu se řešilo, jak si po porážce do Bayernu rýpl Leverkusen, který připomněl, že je jediným týmem, který bez prohry dokráčel k bundesligovému titulu.

Myslím, že kdyby Leverkusen soupeřil s Bayernem o titul, nedovolil by si to. Teď k němu má daleko.

Cítím v tom nadsázku, člověk se tomu pousměje a ve finále bude Bayernu fakt jedno, jestli za sezonu prohraje jednou nebo dvakrát. Chtějí titul a myslím, že je rozhodnuto. Pro Bayern je prioritou Liga mistrů, s jeho kádrem a rozpočtem chtějí urvat něco i v Evropě. Podle toho se v Mnichově bude hodnotit sezona.

Po čase dostal v bráně Bayernu šanci mladý gólman Urbig. Nevím, jestli je to správný brankář pro takový velkoklub. Opět chyboval. I spoluhráči rozhazovali rukama, že při prvním gólu Augsburgu nechytil lehký centr.

Jonas Urbig je ve dvaadvaceti pořád mladý hráč, za Bayern toho moc zatím neodchytal. Každá chyba navíc hovoří proti němu. Na druhou stranu chápu, že je pro něj těžké se do toho dostat, když pravidelně nechytá. Není v rytmu, Manuel Neuer je nesmrtelný. Když jen trochu může, chytá a nikoho do brány nepustí.

Není taky ale snadné být ten, který to převezme po Neuerovi. Každý to nedokáže.

Proti Neuerovi jsem ještě nastupoval v mládežnických reprezentacích, snad to byl nároďák do 19 let. Tenkrát si člověk nepředstaví, jakou skvělou a dlouhou kariéru bude mít. Po přestupu ze Schalke bude v Bayernu patnáct let. Po Kahnovi se stal jeho další legendou na brankářském postu.

Klobouk dolů před ním!

Neuer je gólman, který se dokázal přizpůsobit nové době. V mých začátcích měl brankář hlavní pokyn, ať nevymýšlí a odkopne míč co nejdál. Postupem času se jejich hra měnila a přijde mi až absurdní, že se u brankáře jako první řeší, jak dobře umí nohama.

On se ale nárokům výborně přizpůsobil, občas sice zachyboval. Chytá míče i trendy. K tomu na sobě dře.

Sledoval jsem sestavu Hoffenheimu a všiml jsem si, že po čase v ní chyběl Robin Hranáč. Nejspíš trenér Ilzer vsadil proti Frankfurtu na tříobrancový systém a Hranáč se nevešel do sestavy. Mnohdy za tím může stát nějaká nemoc, což se člověk ani nedozví.

Po dlouhé době neodehrál ani minutu. Beru to jako zajímavost a ještě zajímavější je, že Hoffenheim i bez něj vyhrál 3:1 a udržel si třetí flek.

V tabulce je vedoucí Bayern odskočený. Za ním je Dortmund, který má za sebou další mezeru. Myslím, že o další vstupenky do Ligy mistrů budou bojovat Hoffenheim, Stuttgart, Lipsko a Leverkusen. Nikdo další se podle mě už do souboje nezamotá.

Když budu zohledňovat současnou fazonu, na třetí místo favorizuju Hoffenheim. Hrají dobře v těžkých zápasech, zbytek soutěže je fakt vyrovnaný.

I to mě na bundeslize moc baví.