Článek
Kotel, za nímž stojí aktivní skupina Fanatismus Česko, už před duelem avizoval, že fandění v Olomouci bude ve čtvrtek z jeho strany jiné. Ponurejší, vinou posledních výsledků a výkonů více negativní. To je logické.
Dát najevo nespokojenost před výkopem? Jasně. Krátce po začátku utkání? Jasně. Ale pokračovat v tom i v momentě, kdy Češi ničili Gibraltar jednou brankou za druhou? A ve druhé půli za stavu 6:0 dodržet krátký plánovaný bojkot? Tady už se nabízí otázka, zda fanoušci nemohli tentokrát své plány lehce přehodnotit.
Udělat to tak, aby si vše s hráči vyříkali právě na pozápasové děkovačce. Kotel drtivou část duelu fandil. Připravil sváteční prezentaci, rozjížděl chorály. Jen některými gesty zažehnul ve fotbalistech následnou reakci.
Reakci, která ale byla nepřiměřená. Reprezentanti moc dobře ví, že jejich výkony a výsledky z poslední doby nebyly optimální. Že u české fotbalové veřejnosti moc plusových bodů neposbírali. A když už nějaké mohli získat díky demolici Gibraltaru, udělali hloupost.
Chápu určité naštvání a názor, že styl fandění kotle nebyl ve čtvrtek optimální. Ale jen prosvištět někde na hranici vápna a poděkovat lidem na ostatních tribunách? Proč…
Nakonec si šli vše vyříkat kapitán Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem jako zkušení borci a vyslanci nároďáku. V pořádku. Ať si s aktivními fanoušky, kteří za týmem cestují po celé Evropě, vyříkají, co je potřeba. Ať si obě strany vymění své názory, ať dojde na vysvětlení, případně omluvy a poděkování. Za fandění i za šest gólů do sítě Gibraltaru.
Rozhodně by působilo lépe, pokud by Souček s Coufalem měli za zády parťáky.
Ne, tohle se nepovedlo. Nebýt kotle, vládlo by v Olomouci s největší pravděpodobností absolutní ticho. Na kopání příkopů mezi týmem a fanoušky, kteří (většinou) české borce podporují, rozhodně není vhodná doba. To u sportu platí snad vždy, ale u současné reprezentace dvojnásob.
Souček zdůraznil, že národní tým fanoušky, nejen v březnové baráži, rozhodně potřebuje. Má naprostou pravdu. Přání, aby se minimálně první utkání hrálo doma, se všem aktérům splnilo.
Může dorazit například Albánie a vzpomeňme si, jak to vypadalo, když byla nedávno v Edenu. Vyloučeno není ani Kosovo, Slovensko či Irsko. Hrát doma, ale kvůli tribunám se vlastně cítit jako venku snad nechce nikdo.
Čtvrteční dění k tomu ale možná dost přispělo. Až čas ukáže, jak fanoušci vše vzali, zda si je Souček a spol. či vedení českého fotbalu dokážou nějakou cestou udobřit. Do března je prostoru celkem dost.
