Článek
Jde sice o klišé, nicméně alespoň ve fotbale většinou pravdivé. Jakmile tým netáhne za jeden provaz, žádné trofeje nezíská. Musí z něj být cítit soudržnost, drajv, že jde za společným cílem, jemuž se jednotlivci do jednoho podřídí. Touha vítězit, nechat si v soubojích nakopat, jít přes bolest. Zkrátka, bez vítězných typů je snaha marná.
Ve zlaté éře jich měla Viktoria několik, v čele s útočníkem Markem Bakošem, nynějším asistentem trenéra Michala Bílka. S trochu nadsázky, slovenský borec prostě donesl kolikrát do soupeřovy brány míč v zubech. V soubojích, do kterých by většina hráčů nestrčila nohu, nastavil Bakoš klidně hlavu. Touha zvítězit z něj prýštila až do poslední řady na tribuně.
Jako by se jeho duch do kabiny Západočechů po letech vrátil. Pro mnohé to byly možná komické okamžiky. Viditelně otřesený Staněk kroutil hlavou, směrem k lavičce Plzně vysílal jasný signál: Střídat nebudu, dochytám! Nachystaná dvojka Tvrdoň si tak natáhl mikinu přes dres a usedl zpátky mezi náhradníky.
Fotbalisté Viktorie Plzeň nastoupili k duelu 23. kola s Pardubicemi ve speciálních dresch, kdy dali najevo, že nesouhlasí s ruskou invazí na Ukrajinu.
V závěru se zase notně vzpíral odchodu ze hřiště Beauguel, kterého vykázal z trávníku hlavní rozhodčí kvůli krvavému zranění na hlavě. Uklidňovat nazlobeného Francouze musel mezi lavičkami i samotný majitel klubu Adolf Šádek.
Tak moc chtěli oba zůstat na hřišti, být u dalšího triumfu. Staněk ho toužil orámovat další nulou, Beauguel gólem v boji o korunku pro Krále střelců. Ačkoli první se pral s otřesením, druhý měl tržnou ránu na hlavě.
Ještě si někdo myslí, že třináct výher Plzně o gól v tomto ligovém ročníku bylo dílem náhody a štěstí?
