Článek
Jedno je jisté.
Slavia měla v předchozí sezoně hráčský kádr natolik kvalitní a patřičně široký, aby navzdory všem odchodům, rošádám, zraněním, kumulujícím se problémům a trablům mistrovský titul obhájila.
Trenérský ansámbl dirigovaný Trpišovským, který ji dovedl ke třem primátům a třem postupům do čtvrtfinále evropských pohárů, rovněž.
Trenér Slavie Praha Jindřich Trpišovský a Jaroslav Tvrdík s dresem na novou sezonu.
O zázemí, podmínkách, finančních možnostech či národu fanoušků nemluvě.
Přesto o ligové prvenství přišla.
Stejně jako o vysněné semifinále Konferenční ligy mající představovat náplast na nevydařenou kvalifikaci o Champions League a následně Evropskou ligu.
Stalo se, co se samozřejmě stát může.
Nebyl titul, mezi poslední čtyři týmy Konferenční ligy rovněž Slavia neprošla.
V době, kdy její nejvyšší boss podstupoval svůj zápas o život, měla sice šéfy, kteří ho zastupovali a jejichž práci Tvrdík při čtvrtečním návratu oceňoval a glorifikoval, neměla ale svého klubového vůdce.
A to, jak je skutečný vůdce pro klub důležitý, se ukázalo na případu Plzně a jejího bosse Adolfa Šádka. Při respektování všech výhrad a výtek, jež se na jeho adresu snášely a snáší, totiž konstelace využil a svou Viktorii k titulu dovedl.
Kanonýr Václav Jurečka je novou posilou Slavie.
Netuším, zda má ve své kanceláři zarámované motto světoznámého amerického autora nespočetné řady motivačních bestsellerů Johna C. Maxwella, jež zní:
„Šéf své podřízené řídí, vůdce je vede. Šéf vzbuzuje strach, vůdce nadšení. Šéf říká "já", vůdce říká "my". Šéf se soustřeďuje na viníka při selhání, vůdce na samotné selhání. Šéf ví, jak se má co udělat, vůdce ukazuje, jak to má být. Šéf říká "Jděte!", vůdce říká "Pojďme!"
Šádek se jím řídil.
Ať již vědomě, nebo intuitivně.
Slavii během Tvrdíkovy léčby naopak skutečný klubový vůdce chyběl. Citovaným entrée při čtvrtečním návratu to ostatně připomněl. Teď je zpátky, a i proto by měla mít fotbalová Slavia k dalšímu mistrovskému titulu a úspěšnému tažení pohárovou Evropou blíž. Na prahu nové sezony má nejen kvalitní a široký hráčský kádr, zkušený trenérský ansámbl, patřičný finanční budget a z něho plynoucí plusový rozpočet, divácké zázemí.
Má i svého klubového vůdce. Sice limitovaného onkologickou léčbou, což Jaroslav Tvrdík při přebírání klubových kompetencí na rovinu přiznal, ale vůdce, kterého postrádala. Prošel si svým životním peklem, Slavia nabíjející ho energií mu však scházela a ona chyběl jí.
Někdejší anglický premiér Winston Churchill svého času řekl: „Když procházíš peklem, nezastavuj se."
Trenér Slavie Praha Jindřich Trpišovský a Jaroslav Tvrdík
První muž Slavie si svým peklem prošel a prochází, jeho návrat a hlavně vize a plány, které na prahu jubilejní 130. slávistické sezony okamžitě předstíral a prezentoval, však představují vzkaz, že se zastavit nemíní.
Což je dobře pro něho i pro Slavii.
Zdeněk Pavlis
Zdeněk Pavlis pracuje padesát let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu a laureátem Ceny dr. Václava Jíry.
