Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Atletika ztrácí talenty. I proto přichází půst

22. 3. 2022 11:41

Poslední venkovní atletické mistrovství světa v roce 2019 v Dauhá skončilo bez české medaile. Po osmnácti letech pravidelného přísunu cenných kovů nezvyklý moment. Víkendové halové mistrovství světa v Bělehradě také proběhlo bez české medailové radosti - po čtrnácti letech. A to už není důvod konejšit se zdravotními výpadky či snad smůlou... Česká atletika ztrácí svou konkurenceschopnost mezi elitou.

Foto: Sport.cz s využitím ČAS/Soňa Maléterová

Česká atletika prochází výsledkovým obdobím, na které nebyla léta zvyklá.Foto: Sport.cz s využitím ČAS/Soňa Maléterová

Článek

S výjimkou éry 70. a 80. let československá ani česká atletika nikdy nedisponovala zástupy reprezentantů schopných vozit velké medaile. Ale měla své stálice. Ať už to byli desetibojaři, oštěpaři či na dráze Zuzana Hejnová s Pavlem Maslákem.

Oba výjimeční běžci odvedli pro českou atletiku obrovské množství práce, ale jejich výkonnost už na nejlepší na světě nestačí. Pravidelně vozit medaile z halových disciplín svede jen Tomáš Staněk, který to dokázal čtyřikrát po sobě.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Česká atletika (@czatletika)

Letos ho přibrzdily zdravotní trable, ale v Bělehradě by po medaili ve své aktuálně obrovsky nabité disciplíně těžko sahal i v plné formě.

A venku mohou čeští fanoušci s reálnou medailovou nadějí sledovat jen oštěpařské souboje, jako to předvedli na hrách v Tokiu Jakub Vadlejch s Vítězslavem Veselým.

Jenže ubývá i finálových pozic. V Bělehradě byli Češi v bodové tabulce 22., v Dauhá ještě o dvacet příček níže. A to je pozice, na níž nebyli zvyklí. V čem je problém?

Vše začíná od mládeže a kdo někdy zavítá na dětské závody, vidí, že zájem o královnu sportu je obrovský, nezřídka i přesahující kapacitu klubů.

V infrastruktuře také problém většinou není, dráha s umělým povrchem v posledních letech vyrostly ve spoustě i menších měst. O poznání horší situace je s halami, kdy plnohodnotné stojí stále jen v Praze a Ostravě, což je žalostně málo.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Tadeáš Plaček (@tadeas_placek)

A špatná není ani úroveň mládeže, což můžou dokumentovat často přepisované národní rekordy i výsledky na vrcholných akcích daných věkových kategorií.

Ty sice často nejsou měřítkem úspěšnosti mezi dospělými, zejména šampionáty do 17 let často bývají přehlídkou předčasně vyspělých teenagerů, které pak převálcují jejich pozvolna se rozvíjející vrstevníci, ale v kategorii juniorů či do 23 let už se často prezentují hvězdy příštích let.

Nelehký přechod

Jenže zlomové období přichází v momentě, kdy mládežnickým kategoriím odrostou. Krok mezi dospělé vyžaduje realistické zhodnocení životních priorit, trpělivost závodníků i jejich trenérů a pochopitelně také odpovídající podmínky pro další růst. Tam se ale čeští talenti (čest výjimkám) postupně vytrácejí či upadají do průměrů.

Česko má z juniorského mistrovství světa celkem 18 medailí, zatím jen Zuzana Hejnová pak na ni navázala i na seniorském světovém šampionátu a Robert Změlík se stal olympijským vítězem.

Nelehký úkol tak teď stojí před svazovým vedením v čele s novým šéftrenérem Pavlem Slukou, který už ostatně na větší provázanosti jednotlivých kategorií pracuje: zajistit, aby z početného podhoubí dětských atletů vzešla opět silná generace dospělých schopná vozit medaile i z velkých akcí.

Reklama

Sdílejte článek
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •