KOMENTÁŘ: Se sebevědomím k dalšímu bronzu. Hokejistky ovládly mistrovství zbytku světa

Závěrečná siréna a kolem brankářky Blanky Škodové, která při zranění Peslarové zvládla roli jedničky velmi dobře, se tvoří klubko radosti. Češky totiž po výhře 3:2 nad Švýcarskem došly k dalšímu bronzu, který má pro ně cenu zlata.

Národní tým totiž sice ukázal, že v částech zápasu se dokáže měřit se zámořskými giganty USA a Kanadou a o krůček se k nim přiblížil, stále však na úplný vrchol vede pořádně dlouhá štreka, kterou se nejspíš hned tak zdolat nepovede.

Mistrovství zbytku světa ale české ženy zvládly na výbornou. Pod bronz se tučným písmem znovu podepsala vždy usměvavá trenérka MacLeodová. Na střídačce i během zápasu vládla pozitivní atmosféra, neustálé povzbuzování i humor a vtípky. Nádherně to ukazuje video Mezinárodní hokejové federace, která nasadila kanadské koučce mikrofon během skupinového utkání se Švýcarkami.

„Mám štěstí, že můžu být součástí týmu a pozoruju tohle odhodlání a sebevědomí hráček z první řady. Mám nejlepší lístky na stadionu," usmívala se MacLeodová po konci turnaje. Její výhodou v krátkodobém měřítku paradoxně je malá základna ženského hokeje v Česku. Jádro totiž zůstalo identické jako v srpnu, už si zvyklo na přístup kanadské trenérky a vytvořilo si vítěznou mentalitu, na níž navázalo i v Bramptonu.

Jestli se ovšem má mezera se zámořím zmenšovat, je potřeba základnu zvětšovat a rapidně zlepšit tuzemské podmínky. Od premiérové medaile, která měla v Česku ohromný ohlas a udělala ženskému hokeji tu nejkrásnější reklamu, totiž nejsou vidět žádné velké změny.

Extraliga se sice má od příští sezony rozšířit z pouhých čtyř týmů na šest. Otázkou je, jestli to přinese progres, když i letos semifinále nabídlo výsledky 19:0 a 14:0 a o osudu druhé série se rozhodovalo od stolu.

Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku pro hnidopichy, kteří neustále a veřejně odsuzují ženský hokej s tím, že se na něj nedá koukat. Ano, nemůžete očekávat, že přepnete ze série Pardubic s Třincem a uvidíte stejně rychlý a kvalitní zápas. Ale ženský hokej má rozhodně na obrazovkách své místo, protože nabízí krásné příběhy holek, které si šly za svým snem, nabízí taky pohledné góly i zákroky, a především nefalšované emoce.

Co ale hokeji v podání „něžného" pohlaví chybí, je hra do těla. Za každý hit následuje dvojka, což často frustruje i samotné hráčky. „Já doufám, že se v budoucnu povolí aspoň u mantinelů. Ve Švédsku jsme teď první sezonu začaly hrát kontaktní hokej a hra se o hodně zlepšila. Je to i atraktivnější pro diváky," mínila obránkyně Daniela Pejšová. Ano, ženský hokej s hity by byl ještě zábavnější.