Článek
Je říjen 2007, Slavia odlétá do Londýna k duelu Ligy mistrů s favorizovaným Arsenalem. Na palubě speciálu ale Šmicer chybí. Kvůli svalovému zranění zůstává doma. Dost možná dodnes děkuje osudu, že ho ušetřil sedmigólového nářezu. Jako by tušil, že se schyluje ke sportovní tragédii, na zápas se nedíval ani v televizi.
„Ten večer jsem šel na nějakou módní přehlídku. Poprosil jsem syna, ať mi posílá zprávy, kdyby se měnilo skóre. Uběhlo prvních dvacet minut - nic, skončil první poločas - nic. Skončil zápas a zase žádná zpráva. Říkám si tak super, uhráli jsme bezbrankovou remízu. Zavolal jsem synovi, abych se zeptal, jak vypadal průběh. Ani se neptej, dostali jste sedmičku, nechtěl jsem ti kazit večer, pověděl mi, “ popisuje Šmicer.
Jenže když druhý den ráno otevřel noviny, spatřil v nich svoji fotku z přehlídky. Tušil, že tehdejšímu kouči Slavie Karlu Jarolímovi tohle neunikne. Na trénink dorazil Šmicer s lehkým mrazením v žaludku. „Tak cos tomu říkal včera, zeptal se mě. Nějaký informace o zápase jsem si sehnal, přečetl jsem pár referátů. Povídám mu - Karle, ten gól do kabiny byl blbej,“ culí se Šmicer.
„Jenže Jarolím pokračoval dál. Kde ses díval? Myslíš, že jsem úplně blbej?,“ udeřil prý na Šmicera. „Přiznal jsem barvu. To je přístup, Šmíco, hrozný, utrousil Karel. Hezčí den jsem mu tenkrát neudělal,“ podotýká Šmicer.
V pražské odvetě byl už na hřišti, byť stoprocentně fit nebyl. „Když jsme nastupovali, povídám Erichu Brabcovi: hele, pořád cítím ten sval. Brába mi řekl, že se nemůže ani ohnout, jak ho bolí záda. Ale uhráli jsme remízu,“ směje se Šmicer.
Takový výsledek by v úterý považoval za příznivý. Podle Šmicera má Arsenal nejlepší formu z celé Premier League, k tomu je nesmírně hladový po úspěchu. „Třikrát po sobě byl druhý v anglické lize, konečně chce už Premier League vyhrát. Tým je delší čas pohromadě, v létě byl pohyb v kádru minimální. Arsenal výborně brání, těžko se mu dávají góly, má fantastické standardky. Slavia to bude mít hrozně těžký. Pro kluky bude úterní zápas velká výzva,“ dodává Šmicer.
