OLYMPIJSKÁ GLOSA: Češi jsou proti Kanadě totální outsider, jak by se ale mohl zrodit zázrak?

Když vidíte olympijskou dominanci Kanady a vedle toho české soužení, tak snad jedinou schůdnou cestou k vítězství je zajít do milánského Duoma, ikonické katedrály v centru města, tam zapálit svíčku, poprosit o pomoc nebesa a pak jen odpoledne čekat, že Bůh modlitbu vyslyšel. Protože snad jen on by mohl zařídit tento hokejový zázrak.

„Možné je všechno a já furt věřím. Věřit musíme, že tým není špatný a jen to musí vyndat, rozbalit a možná méně přemýšlet,“ míní kapitán Roman Červenka. On sám do kostela chodí pravidelně, víra mu v životě pomáhá a třeba teď bude shůry odměněn.

Nebo by Češi mohli spoléhat na přízemnější pomoc, tak trochu naopak ďábelskou, že Kanaďané si v úterý střihli nějaký noční dýchánek, který se odrazí na jejich středeční hokejové způsobilosti. Třeba novinář Jakub Burian potkal kanadské hvězdy v úterý večer v centru Milána a s úsměvem sliboval: „Minimálně tyhle tři budou unavení po večerní poznávačce.“

Tak snad svou práci odvedl dobře.

Dost ale nadsázky a ironie. „Paranormální“ jevy jsou fajn, nicméně pár hokejových zázraků už i Česko prožilo a ve finále měl naganský triumf i senzační světové zlato z roku 2010 racionální vysvětlení, které nechť je inspirací i pro středeční odpoledne v Miláně. Hašek či Vokoun se dokázali proměnit v zeď, která mnohem silnější a šikovnější soky přiváděla k šílenství. Pakliže Lukáš Dostál předvede naprosto dokonalý výkon, půjde o první zdolaný schod k cestě za zázrakem.

Skvělý gólman spoluhráčům vlije krev, dodá energii i víru, soupeře donutí ke kroucení hlavami i pochybnostem. On sám ale nestačí. Naprosto precizní musí být také samotný tým. Musí se obětovat, musí mu střídání po střídání růst sebevědomí. Musí hrát tvrdě, avšak vyvarovat se zcela zbytečných faulů, které vyrobil v úterý proti Dánsku. Chytat protivníka, když je v rohu a mimo nebezpečí, jak to udělal Rutta? Najíždět do brankáře jako Gudas? Jít na trestnou dvakrát jako Hertl?

Ne, ne, ne! Disciplína je dalším schůdkem, stejně jako týmové pojetí.

Jenže každý mančaft při zázraku potřebuje i výjimečné plejery, protože bez generálů neuspěje žádné tažení. Snad zase zazáří Nečas, snad se probere také Pastrňák a dvěma góly dokáže, že ve velkých zápasech umí. Snad Hertl konečně předvede svůj um před brankou, snad třetí a čtvrtá lajna udrží hvězdné Kanaďany na uzdě. „Přál bych si, abychom proti Kanadě předvedli nejlepší výkon,“ míní Červenka.

Ani ten ale nemusí stačit, byť je základem. Radim Šimek zase přidával svůj recept: „Musíme dát první gól, Dosty mít svůj den a každý musí odvádět svůj maximální výkon.“

Ano, vedení 1:0 může spustit „lavinový efekt“. Ožije publikum, z kterého si hráči vezmou energii jako při šampionátu v Praze, minutu po minutě budou věřit, že jsou blíž a blíž. Budou hrdinsky skákat do střel, budou se obětovat, Kanada naopak prožije nečekaný zmar. Pak se ozve závěrečná siréna, čeští hráči na sebe v euforii naskáčou, naštvaní sázkaři u televizí roztrhají (či spíše z mobilů smažou) své tikety, Kanaďané budou po sobě nevěřícně koukat a 18. únor 2026 se zapíše jako další z hokejových zázraků.

Teď by to chtělo připsat pointu z otřepaného vtipu: A pak vypneme PlayStation.

Jasně, Češi jsou outsider, nejspíš skutečně prohrají a olympiáda pro ně skončí, jenže až odpoledne usednete k televizi či budete přímo v milánské aréně, tak i vy budete (alespoň na začátku) věřit v paranormální jevy, v dokonalé české a v nedokonalé kanadské představení…

... třeba přijde, protože ve sportu nikdy nic není jisté.