Článek
Na postup mezi elitní dvanáctku bylo třeba hodit 81,96 metrů. Čekal jste tak vysokou úroveň kvalifikace?
Když jsem došel na stadión a viděl, co naházela první skupina, říkal jsem si, že minimálně 82 metrů bude třeba. Skoro se to potvrdilo. Přece jen ty výsledky jsou letos vyrovnané na vyšších metrech. A když dají kvalifikaci ráno, většinou je ta úroveň nižší, protože někdo to prostě po ránu nezvládá. Večer to bývá lepší, zvlášť v zemi, kde je teplo jako tady.
Určitě jste s Jakubem Vadlejchem a Petrem Frydrychem udělali radost i trenéru Janu Železnému, jenž se po kvalifikaci spokojeně pousmál.
Pousmál? Tak to už je velké... Ne, to je sranda. My můžeme být taky rádi. Celou dobu nějak trénujete. Každý sice sám o sobě, ale jsme skupina a prožíváme i osudy ostatních, protože spolu trávíme kvanta času. A když se to takhle podařilo, je to i největší odměna pro trenéra, protože nám věnuje vlastně všechno, co může, s největším nasazením.
Kolik myslíte, že bude třeba ve finále hodit na zisk medaile?
Já nesledoval první skupinu, jak se tam projevovali, ale myslím, že kolem 87, 88 metrů by mohla být. Tím, že vypadl Abdelrahman (Egypťan v Riu nestartuje po pozitivním testu), trochu se to snížilo. Ale vezměte si kvalifikaci na mistrovství Evropy v Amsterdamu, jaké se tam naházely dálky a ve finále byli všichni marní. V tomhle je oštěp jiný než třeba sprinty. Tam, když má někdo formu, většinou nemá problém ji předvést.
Z finálové dvanáctky jste nejstarší, vítáte teď dva dny volna na zotavení?
Je pravda, že se dnes cítím docela unaveně. Ráno jsem udělal blbost, že jsem si dal hodně melounu a celý den mě docela bolelo břicho. Z toho pohledu jsou dva dny pauzy super.
Před finále už si tedy meloun nedáte?
Když já už nevím, co jiného tam jíst. Obecně před závodem vám moc nechutná. A když k tomu máte jídlo, které nemusíte samo o sobě, moc se vám jíst nechce a vymýšlíte, na co byste aspoň trochu měli chuť. Ale tam je to prostě všechno stejné, každý den ty samé chutě.
