Článek
Radime, vy jste minulou sezonu končil se zraněním, kvůli kterému jste přišel i o účast na květnovém mistrovství světa. Už je ruka v pořádku?
Stalo se mi to při posledním domácím zápase v základní části s Hradcem. Ruka mě bolela, nicméně první vyšetření ukázala, že tam nic není. Jenže po konci sezony to pořád bolelo a já si připadal jako simulant, protože testy přece říkaly, že je všechno v pořádku. Šel jsem proto raději na rezonanci, která už odhalila, že mám uštíplou kost a ta mi bránila v pohybu. Musel jsem na operaci, která dopadla dobře.
Omezovalo vás to v létě?
Na to, jak malá kůstka v zápěstí to byla, tak jsem měl sádru až po rameno. Nemohl jsem s rukou rotovat, abych si nevyškubal šrouby z kosti. V tom jsem byl omezený, ale v posilovně jsem se snažil s kondičním trenérem dělat co nejvíc šlo. Samozřejmě jsem víc zatěžoval levou stranu, ale dělal jsem kompenzační cviky, aby mi pravá ruka neochabla. Po sundání sádry jsem šel na testy a podle váhy jsem na ruce přišel jen o pár gramů svalů, takže jsme udělali všechno, aby byla připravená.
Pojďme k Liberci. Před minulou sezonou prošel kádr obměnou, převzal ho nový trenér a nikdo moc nevěděl, co od vás čekat. Nakonec z toho byl možná překvapivě třetí flek po základní části. Kam se chcete posunout v nadcházejícím ročníku?
Zase přišli další hráči, takže extraliga bude zase kvalitnější, vyrovnanější. Ano, minulá sezona překvapila všechny, ani my jsme upřímně nepočítali s třetím místem po základní části. Jenže pak jsme byli možná namlsaní do play off, že bychom mohli dojít daleko… A narazili jsme na Vary, které hrály skvěle a v bráně měly výborného Frodlíka (Frodla). A na těch jsme si vylámali zuby. Nechci říct, že tady ta sezona bude lepší, ale v play off chceme dojít do semifinále, abychom udělali krůček navíc.
Vám vyšla sezona i osobně, což bylo podpořené nominací na olympiádu.
Byla to jízda. Já jsem si hlavně užíval extraligu, jak šly zápasy po sobě. Bylo to tam naflákané, což je mnohem lepší, když člověk pořád hraje, než jen trénuje. Olympiáda byl vrchol mé kariéry. Reprezentaci sice plno lidí nás hejtovalo, že jsme to neodehráli nejlíp, ale mně osobně se tam hrálo výborně a budu na to vzpomínat do konce života. Pomohlo, že jsem snad poprvé měl skoro celou sezonu bez vážnějšího zranění a i s tou rukou se dalo v play off hrát.
Loni jste mi před sezonou upřímně vyprávěl, jak jste při angažmá v San Jose zažíval při zápasech stres, že něco zkazíte, což samozřejmě ovlivňovalo vaše výkony. V Liberci jste v opačné roli, bylo to znát i na výkonech na olympiádě?
Je jasné, že jsem klidnější, když mám důvěru od trenérů. Mám zkušenosti a vím, co jsem na ledě udělal špatně, co jsem podělal a dokážu si to vstřebat v sobě. A to musíte hned hodit za hlavu. Možná jsem to uměl i v San Jose, ale tam už trenéři po mně šli a okamžitě mě posadili. Tady vím, že i když chybu udělám, budu hrát dál a to sebevědomí jsem si pak přenesl do nároďáku. A nejspíš to bylo i na mé hře na olympiádě znát.
Přišel jste o mistrovství světa v Praze, je lákadlem Světový pohár, který bude Česko hostit v únoru roku 2028?
Já ani nevím, že Světový pohár bude v Praze. Ale tam už budou jiní hráči, protože dorůstá generace, co získávala medaile na dvacítce, někteří jako Tomáš Galvas už byli teď na mistrovství světa. Už se musejí zapracovávat, aby nároďák šel dopředu a přebírali to oni. To musí být trend.
Poslouchá vás parťák Galvas? Slyšel jsem váš stesk, že je to s mladými těžké…
Jde o chod kabiny. Když mi Honza Výtisk řekl, že tady to udělám, tak jsem to udělal, ještě než jsem sundal brusle. Dneska je to u těch kluků jedním uchem tam a druhým ven. Musí se jim to říct víckrát. Není to zase tak časté, ale mohlo by to být lepší.
Jako byste mluvil o mých dětech. Mimochodem, jakou věštíte Galvasovi hokejovou budoucnost?
Bylo zajímavé, že ho nedraftovali už dřív. Asi v něm neviděli to, co vidí až teď. Galus na mistrovství předváděl dobré výkony a dokázal, že je to top hráč Česka v této věkové kategorii a velká budoucnost pro český hokej. Jen si to ti kluci musí v hlavě srovnat, vědět, za čím si jdou a na tom tvrdě pracovat. Pokud to udělají, budou mít hezké a úspěšné kariéry.
Obránce Bílých Tygrů Liberec Radim Šimek
Liberec je přitom klub, který umí vychovávat hráče a je i roky atraktivní adresou pro mladé borce. Čím to?
Ano, i během letní přípravy jsem na trénincích viděl, že tam zapracováváme kluky s košíky. Jsou talentovaní, mají budoucnost. K tomu s námi na led chodí bývalí hráči jako Michal Birner či Petr Jelínek. Ti mladí tak mají s kým pracovat, ke komu vzhlížet, což je ohromné plus. A když mají možnost trénovat s áčkem, tak je to jedině dobře pro ně. To je i důvod, proč Liberec dokáže mladé hráče vychovat, vystřelit do světa. Dostanou prostor v tréninku i zápasech a věnují se jim kvalitní hráči, kteří něco dokázali v reprezentaci i extralize.
Pozitivem Liberce je i vzrůstající divácký zájem. Loni jste měli průměr 5770 diváků na zápas.
Pamatuji si, že na titulovou sezonu taky chodilo hodně lidí. Dvě sezony zpátky jsme se báli, abychom neskončili v baráži, ale loni jsme je nalákali naším hokejem. I když jsme zápas prohráli, tak lidi nemohli říct vůbec nic, že bychom se na to vykašlali. Hokej byl kvalitní, jen jsme třeba nedali gól. A taky se extraliga zkvalitňuje. Zase přišli hráči z hrany NHL. Každý zápas tady je výzva. Není to tak, že byste si řekli: Přijede tento celek, tak by to mělo být snazší. Takové duely už v extralize nejsou. Dřív to bylo o pěti týmech, teď se může zapojit kdokoliv. Pan Dědek sype do Pardubic spoustu peněz, což pomáhá i hráčům z jiných klubů, platy jsou na takové úrovni, že se jim nevyplatí chodit do Švédska, Finska. Jsme srovnatelní se Švýcarskem. A pak raději budete hrát doma než chodit do zahraničí, což je pro extraligu jedině plus.
