Článek
Po pátečním zklamání nebylo snadné sebrat morální síly k boji o celkové sedmé místo. „Lidi mi museli připomínat, že ještě závodím, skoro mi přišlo, že jak přestal boj o medaili, hry pro mě skončily," přiznávala po své pravděpodobné olympijské rozlučce. Na období her v Tokiu už má jiné životní plány, byť zatím nekončí. „Tak dva roky bych ještě chtěla jezdit," plánuje pětatřicetiletá veslařka.
Příští rok bude volnější, v tom má svěřenkyně Tomáš Kacovského jasno. „Cítím se za ty roky hodně unavená. Tělo jede na maximum několik let. I po Londýně, kdy jsem měla zranění, jsem čtyři roky bojovala se zdravím," připomíná skifařka, která před čtyřmi lety získala zlato i s natrženým mezižeberním svalem. „Možná bych tělo měla více poslouchat, kdy potřebuje odpočívat. Ať už to jsou achilovky nebo záda, prostě signály, že tělo není v pohodě," líčí.
Motivace patnáct let v kuse je náročná
Ve světové špičce se pohybuje od roku 2001. „A ono veslování je pro holku celkem darda. Jezdíte tréninky na maximum a vyčerpáváte tělo," říká a hned přidává příklad. „Letošní zimu jsem měla stavy, kdy jsem jen koukala do stropu a byla celá vypnutá. Ale to je součást tréninku, že člověk musí dostávat tělo na nějakou hranu a tlačit ho do extrému," popisuje zákonitosti vrcholového sportu. A na veslování sedí tato charakteristika obzvlášť.
„Jde to dělat nějakou dobu, ale motivovat se a hecovat patnáct let je náročné. I když mám veslování ráda," přiznává.
Teď tak svoji koncentraci chce vrhnout i jiným směrem. „Těším se na dovolenou s manželem, učím se na kajaku. A od září nastupuju do školy, na bakalářské studium psychologie, to bude také fajn," hlásí Topinková Knapková, která už má vystudovanou Fakultu tělesné výchovy a sportu.