Hlavní obsah

NADĚJE PRO TOKIO: Vrcholoví sportovci nemůžou být úplně normální lidi

Michal OsobaSport.czPrávo

Má stoprocentní bilanci. Zatím nastoupil do tří olympijských závodů a v každém získal medaili. V Tokiu bude mít další dvě šance. Josef Dostál, kajakářský obr, který svýma dlouhýma rukama dokáže rozpohybovat loď až do rychlosti přes 22 kilometrů za hodinu.

Foto: Sport.cz s Právo

Článek
Josef Dostál
Narozen: 3. března 1993 v Praze
Disciplíny: K1 1000 m a K2 1000 m
Trenér: Karel Leština
Klub: Dukla Praha
Bilance na OH: Londýn 2012 – bronz na K4 1000 m, Rio 2016 – stříbro na K1 1000 m a bronz na K4 1000 m
Další úspěchy: mistr světa z Moskvy 2014 na K1 i K4 1000 m, mistr světa z Račic 2017 a Montemor-o-Velho 2019 na K1 500 m, vicemistr světa z Milána 2015 a Szegedu 2019 na K1 1000 m, bronzový z mistrovství světa v Račicích 2017 a Montemor-o-Velho na K1 1000 m a bronzový z Milána 2015 na K4 1000 m.
Stav: svobodný
Vzdělání: studuje Českou zemědělskou univerzitu, obor provoz a ekonomika
Záliby: rybaření, jídlo, surfing
Kdy bude v akci
Čekají ho dvě disciplíny. Nejprve pojede kilometrový závod na singlkajaku, rozjížďky ho čekají v pondělí 2. srpna od 3.00 SELČ, čtvrtfinále je na programu od 5.20. Semifinále se jedou v úterý 3. srpna od 3.06 a finále v 5.25. Na deblkanoi s Radkem Šloufem pojede rozjížďky na 1000 metrů ve středu 4. srpna od 3.47, čtvrtfinále je na programu od 5.45. Semifinále se jedou ve čtvrtek 5. srpna od 3.20 a finále v 5.55.

Dokážete si vychutnat v takové rychlosti vítr ve vlasech a ubíhající stromy na břehu?

Kdepak, to vůbec nestíháte vnímat! Jen drtíte, co to dá, a vydržíte maximálně patnáct sekund. Ale je hezký pocit, když jedete traťové tempo, není přepálené a hezky to odjíždí.

Po Světovém poháru v Szegedu jste plánoval, že budete v tréninku úseky naschvál přepalovat a pak zkusíte vydržet…

To je pravda, už mám v hlavě plán, že si objednám dva kluky. Jeden se mnou pojede naplno první pětistovku a tam vyrazí ten druhý.

Naděje pro Tokio

To budou předpokládám hodně bolestivé tréninky. Máte posunutý práh bolesti?

Vrcholoví sportovci obecně asi nemůžou být úplně normální lidi. Když opakovaně dobrovolně absolvujete něco, co vás bolí, je to pro některé za hranicí chápání. Ale tréninky si tělo zvyká na laktát, tolerance se posouvá.

Co se děje s tělem po kilometrovém zápřahu? Tuhnou svaly, nebo se zakyselí?

Většinou vám dojde oběhově. Někdy vytuhnou ruce, ale to se dá vždycky překonat, nejhorší je celkové zakyselení těla. Jedete a skoro nemůžete dýchat, jak tělo dostane šok.

Ten se pak dostaví hned za cílem?

Záleží na situaci. Když jedete vepředu a jste v takové euforii, přijde vám, že vás ten závod ani nebolí. Ale pak vás to doběhne. Cítím se bezvadně, dojedu na molo a tam se nemůžu postavit. Motá se mi hlava, musím se na chvíli posadit. Tahle jsem to měl v Riu. Měl jsem medaili na singlu, což bylo super, vylezl jsem na molo a bylo mi fakt zle, nemohl jsem stát…

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Josef Dostal (@j_dostal)

Prohrál jste tam jen se Španělem Walzem. Co ve vás za cílem krom únavy převládalo?

Já byl dost naštvanej, protože jsem chtěl vyhrát a nepovedlo se mi to. Ale třeba prvních patnáct sekund, pak jsem si uvědomil, že mám medaili ze závodu jednotlivců a je to bezvadný úspěch. Prvotní naštvání vystřídala euforie.

Před třemi lety jste vyhlásil cíl získat v Tokiu tři olympijské medaile. Čtyřkajak se nekvalifikoval, ale cíl dvou cenných kovů dál platí?

No jasně! Nejradši bych dvě zlaté, to by bylo bezvadné.

Nebojíte se vyhlašovat útoky na rekordy, zlaté medaile… Potřebujete mít před sebou velké cíle, nebo to berete i jako součást své prezentace?

Já neříkám, že tam jedu jen pro zlato. Ale když jedu na nějaký závod, tak tam přece chci vyhrát, na tom myslím není nic špatného.

To jistě ne, ale většina českých sportovců bývá v prognózách střídmější.

Jasně, já taky budu rád za medaili, ale nejvíc chci vyhrát. Nejedu tam proto, abych byl osmý.

Olympijské medaile máte už dvě se čtyřkajakem, letos pojedete poprvé na deblu s Radkem Šloufem. Je ve dvou snazší si sednout na vodě i mimo ni?

Pro mě je to dost velká změna i v tom, že ve čtyráku jsem seděl ve třetí díře, přičemž taktiku dělal ten první. Teď taktika a nastavení tempa je na mých bedrech, a jak s Radkem jezdíme třetí rok, perfektně jsme se sjeli, on se naučil se trefovat do mého záběru.

Foto: Archiv Josefa Dostála

Josef Dostál (vpravo) a Radek Šlouf, parťáci z deblkajaku.

Navíc trénujete spolu ve skupině…

Přesně tak, snáz se domluvíme, když se jeden z nás necítí, řekne: „Dneska by to nestálo za nic, pojedeme zítra.“ Aby ten trénink byl co nejlepší…

Laická představa, že dva nejrychlejší kajakáři vytvoří nejrychlejší debl, je zjevně mylná. Jeden vždycky musí být ochotný se přizpůsobit, je to tak?

Trochu přizpůsobit se musejí oba. Zadák víc, ale ten vepředu musí tempo a styl záběru dělat tak, aby se do toho druhý mohl trefovat. Já jezdil odmala vzadu, a už když jsem v osmi letech jezdil na Slapech, chtěl jsem si zkusit hákovat. A s Radkem jsme si řekli, když k nám přišel do skupiny, že skočíme do debla. Vyzkoušeli jsme si to v Americe a jelo nám to hezky. Tak jsme to zkusili i na závodech, i když tehdy se ještě dost řešil hlavně čtyřkajak. Ale říkal jsem Radkovi, že mě debl baví, dělám ho hlavně pro zpestření tréninků na singlu. Chápu, že někdy je to pro Radka možná těžký, ale pro mě je priorita singl kajak, debl je zábava.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Canoe Sport (@canoesport)

Proč Šloufovi přezdíváte Plzeňský expres?

On si tak říká sám, jak je z Plzně. A když je třeba nabušený v posilovně, tak hlásí, že je Plzeňský expres. Občas si z něj dělám srandu, třeba když na soustředění nemohl, že volali z nádraží, že se jim rozbil Plzeňský expres.

Trenér Karel Leština vás vede už deset let. Času spolu trávíte víc než některé rodiny.

Někdy to je lepší, jindy horší. Teď jsme ve fázi, kdy se sejdeme na tréninku, odjedeme si svoje a každý jdeme po svém. Tak by to asi mělo fungovat.

Jak moc do tréninkového plánu zasahujete vy?

Jedeme už deset let ten samý plán, takže vím, co pojedu zítra za trénink, že jsem ho jel před pěti lety, a můžu porovnat ty časy. Jsou tam jen malé rozdíly. Já do toho kecal ze začátku, když se ten plán formoval, pak už ne, protože mi to ze začátku vyhovovalo. Karel lpí na nějakých trénincích, které by se asi daly dělat jinak, ale když to funguje, asi nemá smysl před olympiádou něco měnit.

Tréninkový stereotyp vám nevadí? Stále stejná místa na soustředěních…

Když to pro mě bylo nové, tak mi to vyhovovalo. Jsme hodně v zahraničí, hlavně přes zimu, také bych byl rád doma. Od půlky dubna do půlky listopadu, což je pět měsíců, jsme byli doma tři týdny, to je strašně málo. Jsme pořád v Račicích, taky už to tam někdy nemůžu vidět, tak se těším domů…

Po olympiádě tedy bude prostor na volnější rok?

Určitě bych závodit chtěl, ale také si chci trochu překopat priority. Víc se věnovat škole, potřebuju nějaký nový impulz. Teď směřuju všechno k olympiádě a představa, že naskočím úplně do toho samého, je pro mě děsivá. Budu potřebovat nakopnutí ve formě nějaké změny. Udělat to pádlování zase lidštější, aby mě víc bavilo, a ne být pořád zavřený v bublině. Myslím, že získat větší nadhled by mi pomohlo i do další kariéry.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Josef Dostal (@j_dostal)

Teď je vám 28 let, už dříve jste citoval jeden výzkum, že to je pro kajakáře nejlepší věk. Cítíte se tedy teď zatím nejlépe v kariéře?

Ano, cítím. Mám hodně natrénováno, na podzim jsme najeli nejvíc kilometrů v přípravném období, i jaro jsme zvládli, i když jsem měl covid, ale podle závodů jsem se z toho dostal.

Závodů v mezinárodní konkurenci jste ale za poslední rok a půl absolvoval minimum. Nechybí vám?

Hrozně mi chybí. Ani jsem si to neuvědomil, ale když jsme byli teď v Livignu, úplně jsem brečel nad tím, že jsem nemohl jet na mistrovství Evropy nebo na dalším Světovém poháru v Barnau… To je další věc, že máme striktně nalajnovanou přípravu, vysokohorský pobyt, aby přesně vyšel před vrcholem sezony. A když je zrovna mistrovství Evropy nebo Světový pohár, tak je vynecháváme. Ale třeba příští rok bych se těch závodů rád účastnil, i kdybychom tu přípravu měli o týden posunout.

Nežijete jen kanoistikou, máte dost dalších zájmů. Když se blíží vrchol v podobě olympiády, musí jít stranou, nebo vám slouží jako odreagování?

Olympiádu mám teď v hlavě pořád. Když jdu na ryby, vím, že bych byl schopný tam být i o čtyři hodiny déle, ale vzalo by mi to energii, tak si dávám pozor. Takže na ryby si rád zajdu, ale třeba jen na dvě hodiny, abych se zbytečně nezrubal.

Rybářská výbava se vám tedy vejde i do zavazadel na přípravný kemp v Japonsku?

Ta se musí vejít, přes to nejede vlak. (úsměv)

Reklama