Mateřství není zranění, došlo trenérovi Adamczykové. Doufá v pokračování kariéry

Livigno (od našeho zpravodaje) - Po rozhovoru se musel na chvíli opřít o zábradlí. Jelínek stále rozdýchával hodiny stresu, s nímž bojoval během vyřazovacích jízd své svěřenkyně. A nyní doufá, že zisk stříbra a zkompletování medailové sbírky pod pěti kruhy Adamczykovou přiměje v pokračování kariéry. „Já bych si to moc přál, protože v uvozovkách tak stará není,“ prohlásil na adresu 32leté snowboardistky.

Je to peklo. Nervozita byla obrovská, protože Evka sice ve Světových pohárech vyhrála asi sedmdesát kvalifikací, ale v poslední době toho ve čtyřech zas tolik neodjezdila. A hlavně má za sebou tři návraty v posledních čtyřech letech. Ty čtyři roky byly hrozně složité. Zlomené kotníky, božský návrat, tančení, zase návrat, těhotenství, rok a půl neježdění, zase návrat. Je to bohyně! Bylo to super.

Šest setin a skončila by sedmnáctá. Evka zmiňovala, že se ohlídla a bylo to v pohodě. A já ji říkám: „Evko, Evko, prosím tě, opatrně,“ varoval jsem ji. „Vždyť tam byly dvě desetiny, ne?“ odpověděla. Když se dozvěděla o šesti setinách, tak se zarazila: „Jé, ty vado! Tak já si dám bacha.“ Je to strašně ožehavé. Ve finále v chlapech jsme viděli, že na cílové rovince první Francouz skončil čtvrtý.

Jo, my nikde na svěťáku nemáme kvalifikaci a závod v jeden den. Holky jely o dost víc jízd, navíc v takhle dlouhé trati a v tak vysoké nadmořské výšce. I Evka před finále říkala, že už toho má dost, ale dala to.

My to samozřejmě sledovali už při kvalifikaci. Hned jak Josie spadla, tak jsme si řekli: „Sakra, teď se můžou potkat.“ A přesně tak to vyšlo. Vzali jsme to tak, že se obě mohou projet až do finále, kde si to rozdají o zlato, protože jsou to holky šikovné. A dopadlo to tak, jak jsme si představovali.

Před Soči předváděla takové výkony, že jsem se vsadil s naším bývalým servisákem, že kvalifikaci vyhraje o tři sekundy. Ale v trénincích ani jednou nedojela trať a brečela. Pak kvalifikaci vyhrála jen o dvě a půl sekundy, protože si třikrát přibrzdila. A v závodě už to bylo relativně jednoduché. Technicky byla úplně jinde než soupeřky.

Taky jsme si mysleli, že Evka vyhraje, ale úplně nám nevyšla máza. Bylo to hrozně těžké, ale ze šestého místa se v cílové rovince posunula na třetí. A tady v Livignu? Měla to určitě nejtěžší, co se týče výkonnosti. Ale jezdila tu celou dobu v pohodě. Je vyzrálá, vyšla jí taktika i technika. Postupně se zlepšovala.

To je velká změna. Teď jsou tu mladé holky, které spoustu věcí dělají líp než ona. Ale Evka to poměrně dobře nakombinovala. Máme trošku jiná prkna, možná víme ještě něco jiného, co nám pomůže. A prostě se to sešlo tak, že vyhrála… Pardon, byla druhá, ale pro nás vyhrála.

Hodně. Byli tu všichni a sedlo si to jak p*del na hrnec. Bylo to boží. Ale nepřekvapilo mě to. Evka je dobrá, že se umí nestresovat a mateřství jí jenom pomohlo. Když jsme jezdili na soustředění nebo do Číny, bylo na ní znát, že bez rodiny to není ono. Já jsem furt přemýšlel, proč je to takové jiné. A pak mi došlo, že je to pro maminu, která je rok se svým dítětem, brutálně těžké vyrazit na týden bez něj.

Je pravda, že tak jsem to dříve měl. Ale pak mi došlo, že těhotenství není nemoc a mateřství není zranění. Změnil jsem názor i díky tomu, že tratě se opravdu změnily. Jsou hladší, plynulejší, nejsou zdaleka tak nebezpečné ani technické. Kolik jsme teď viděli pádů? Akorát nějaké uklouznutí, co je všechno. Opravdu je to v současnosti jiné a já jsem sám sebe přesvědčil, že ji trénovat budu. Když mi Evka oznámila tu skvělou novinku, že čeká miminko, tak jsem hned řekl, že když se vrátí, budu tady pro ni.

Mně se s ní spolupracuje líp teď, když je maminka. Možná je znovu trošku dospělejší, což mateřství a vlastně i otcovství dělá. Je to dobré. Teď je to na Evce, není zdaleka na konci svých možností.

Je to jenom na ní. Určitě teď nepředváděla výkony, jaké mohla předvádět, kdyby standardně a stabilně trénovala. Teď chce ještě odjet svěťáky do konce sezony. Pak bude záležet na ní, jestli bude chtít pokračovat, nebo ne. Já bych si to moc přál, protože tak stará, v uvozovkách, není. Olympijská vítězka před ní? Jacobellisové bylo 36 let. Evce je teď kolik?

No tak! No tak! Je to jenom na ní. Nevypadala, že by dneska byla na dojezdu kariéry. Vím, že to pro ni není jednoduché, nemáme velký tým, nemáme podmínky. Ale nějak to lámeme. Doufám, že se začne dařit i klukům.

Je to tak, pojedou spolu. A snad to vyjde, že se do šestnáctky vejdou i Radek Houser s Kájou Hrůšovou. Kdybychom tam měli dva české týmy, bylo by to úžasné.